Kdo navštívil sobotní utkání divize mezi KST Zlín a Orlem Zlín, asi se musel štípnout, aby se ujistil, jestli už se stačil probudit z pomateného snu, nebo v bdělém stavu vidí reálný obraz dvou rozdílně rozpoložených mužstev. Domácí mladíci plní odhodlání a elánu doslova vypráskali hosty, kteří podle papírových předpokladů měli sehrát minimálně vyrovnanou partii.
A ti tak museli skousnout potupnou porážku 0:10. Pokud chcete alibi, tady je máte: zvláštní odskoky od stolů, na které jsou zvyklí snad jen na Podvesné, nespočet trefených pásek z raket zlínských Orlů, smolné koncovky setů. Ani jeden ze zmíněných faktorů ovšem nemůže přebít pachuť výkonu, jímž se prezentovala poražená skvadra. A už vůbec nemůže být polehčující okolností.
Co se přihodilo mužstvu, které vždy dbalo na to, aby šlo příkladem a bylo pýchou stolního tenisu na Orlu? Příčiny nehledejme v sobotním utkání, sahají totiž do letošního léta a možná ještě dále. A jsou také vyústěním dlouhodobé situace. V loňské sezoně hladový nováček deptal soupeře vyrovnanými výkony a neutuchající vůlí vítězit, což vyústilo v krásné 4. místo, jen s dvoubodovou ztrátou na bronzovou příčku.
A tak místo toho, aby se aktéři snažili pokračovat v nastaveném trendu a progresu, naprosto naivně a lehkomyslně odflákli letní přípravu. Vždyť ono to půjde samo, že ano? Omyl, nepůjde. Jakkoliv může být stolní tenis v mnoha případech krutý, v tomhle je naprosto spravedlivý. Zanedbané tréninkové jednotky se zákonitě projevit musí. A facka přišla právě v sobotním večeru. A přišla právě včas!
Dáme-li si dohromady několik věcí, vyjde nám jednoduchá skládačka. Čtvrteční trénink, který měl původně sloužit pouze pro áčko a pár mládežníků, poslední dobou připomíná spíše slátaninu různých výkonnostních skupin, bez jakékoliv organizace. Kdy se naposledy hrály kombinace? Kde jsou ty časy, když byly stoly do posledního obsazeny krajskými hráči?
Pokud se ještě jednou vrátíme k sobotnímu propadáku, je tu ovšem ještě druhá strana mince. Tradiční trojice Polák, Závada, Krejčiřík hraje všechna utkání. Bez výjimky. Jenže na pozici 4. hráče není žádná stálice, pomineme-li Pavla Vítka. Pokud nenastoupí on, točí se na jeho pozici hráči, kteří mají povinnosti v okresech (díky jim za ochotu!). Zdeněk Klímek, který jinak bez debat patří do základu, téměř půl roku nehrál. A tím výčet hráčů divizních kvalit končí. Pak se nelze divit, že výše zmíněná přetížená trojice působí jako zmoklé slepice bez náznaku vzdoru, jako tomu bylo v sobotu.
O víkendu proběhlo mezi hráči (trošku s nadsázkou) mytí hlav a třeba projev v Dolním Němčí už byl obecně lepší. Nicméně změny na sebe nesmí nechat dlouho čekat. V této chvíli je předjednáno pár jmen z jiných oddílů, která by mohla pravidelně navštěvovat čtvrteční tréninky a přinést oživení. To znamená, že modré stoly budou sloužit JEN a POUZE pro „A“ mužstvo a jejich tréninkové parťáky. Ostatně taková byla původní vize.
Je přece v zájmu všech, aby Orel zastavil klesající trend a vrátil se zpátky tam, kde má být. Možná si řeknete, že jsem blázen a snílek, který chce nemožné. Ne, to opravdu nejsem. V klubu většina věcí funguje naprosto perfektně a mým cílem není po jednom zpackaném utkání totálně překopat celou strategii a zhatit tak mnohaletou práci několika lidí. Chtěl bych jenom odbočit mimo zajeté koleje a oživit některé utuchající stereotypy. A také třeba rozproudit diskuzi. Sobotní facka budiž prvním impulsem.