Kdo navštívil sobotní utkání divize mezi KST Zlín a Orlem Zlín, asi se musel štípnout, aby se ujistil, jestli už se stačil probudit z pomateného snu, nebo v bdělém stavu vidí reálný obraz dvou rozdílně rozpoložených mužstev. Domácí mladíci plní odhodlání a elánu doslova vypráskali hosty, kteří podle papírových předpokladů měli sehrát minimálně vyrovnanou partii.
A ti tak museli skousnout potupnou porážku 0:10. Pokud chcete alibi, tady je máte: zvláštní odskoky od stolů, na které jsou zvyklí snad jen na Podvesné, nespočet trefených pásek z raket zlínských Orlů, smolné koncovky setů. Ani jeden ze zmíněných faktorů ovšem nemůže přebít pachuť výkonu, jímž se prezentovala poražená skvadra. A už vůbec nemůže být polehčující okolností.
Co se přihodilo mužstvu, které vždy dbalo na to, aby šlo příkladem a bylo pýchou stolního tenisu na Orlu? Příčiny nehledejme v sobotním utkání, sahají totiž do letošního léta a možná ještě dále. A jsou také vyústěním dlouhodobé situace. V loňské sezoně hladový nováček deptal soupeře vyrovnanými výkony a neutuchající vůlí vítězit, což vyústilo v krásné 4. místo, jen s dvoubodovou ztrátou na bronzovou příčku.
A tak místo toho, aby se aktéři snažili pokračovat v nastaveném trendu a progresu, naprosto naivně a lehkomyslně odflákli letní přípravu. Vždyť ono to půjde samo, že ano? Omyl, nepůjde. Jakkoliv může být stolní tenis v mnoha případech krutý, v tomhle je naprosto spravedlivý. Zanedbané tréninkové jednotky se zákonitě projevit musí. A facka přišla právě v sobotním večeru. A přišla právě včas!
Dáme-li si dohromady několik věcí, vyjde nám jednoduchá skládačka. Čtvrteční trénink, který měl původně sloužit pouze pro áčko a pár mládežníků, poslední dobou připomíná spíše slátaninu různých výkonnostních skupin, bez jakékoliv organizace. Kdy se naposledy hrály kombinace? Kde jsou ty časy, když byly stoly do posledního obsazeny krajskými hráči?
Pokud se ještě jednou vrátíme k sobotnímu propadáku, je tu ovšem ještě druhá strana mince. Tradiční trojice Polák, Závada, Krejčiřík hraje všechna utkání. Bez výjimky. Jenže na pozici 4. hráče není žádná stálice, pomineme-li Pavla Vítka. Pokud nenastoupí on, točí se na jeho pozici hráči, kteří mají povinnosti v okresech (díky jim za ochotu!). Zdeněk Klímek, který jinak bez debat patří do základu, téměř půl roku nehrál. A tím výčet hráčů divizních kvalit končí. Pak se nelze divit, že výše zmíněná přetížená trojice působí jako zmoklé slepice bez náznaku vzdoru, jako tomu bylo v sobotu.
O víkendu proběhlo mezi hráči (trošku s nadsázkou) mytí hlav a třeba projev v Dolním Němčí už byl obecně lepší. Nicméně změny na sebe nesmí nechat dlouho čekat. V této chvíli je předjednáno pár jmen z jiných oddílů, která by mohla pravidelně navštěvovat čtvrteční tréninky a přinést oživení. To znamená, že modré stoly budou sloužit JEN a POUZE pro „A“ mužstvo a jejich tréninkové parťáky. Ostatně taková byla původní vize.
Je přece v zájmu všech, aby Orel zastavil klesající trend a vrátil se zpátky tam, kde má být. Možná si řeknete, že jsem blázen a snílek, který chce nemožné. Ne, to opravdu nejsem. V klubu většina věcí funguje naprosto perfektně a mým cílem není po jednom zpackaném utkání totálně překopat celou strategii a zhatit tak mnohaletou práci několika lidí. Chtěl bych jenom odbočit mimo zajeté koleje a oživit některé utuchající stereotypy. A také třeba rozproudit diskuzi. Sobotní facka budiž prvním impulsem.
Hezky napsáno a určitě by se o tomto tématu dalo ještě dále sálodlouze diskutovat 🙂
to nedokážeme koupit „NEPOŠKOZENÉ NOVÉ“ modré stoly ? aby byly použitelné všechny stoly ?
Samozřejmě, že můžeme, stačí maličkost – vyber mezi chlapama 26 000 a je to v pohodě.
Přeneseno na daně se tomu říká Lafferova křivka, zkrátka když dáme přízpěvky 5000 ročně, nebo řekneme: „Chlapi, vybíráme od každého 1500 na stůl“, tak někteří to prostě nedají, nebo se rozhádáme a dokonce by někteří harcovníci, co táhli Orla roky, mohli i skončit a ve výsledku vybereme míň, než teď. To, že by na stůl přizpělo 5 lidí nic neřeší…..
….účetnictví je k nahlédnutí u Marcely Sousedíkové, případně u vedoucích, kteří mají přehled (Milan Vítek dospělí, Adam Závada mládež) a dělají pro oddíl mnoho užitečné práce. Za poslední roky se koupily stoly, stolky pro rozhodčí, ohrádky, robot, dresy…ano stoly měly vydržet dýl, a jelikož se jedná o věc nejdůležitější, tak příští nákup budou určitě tyto, ale až zase budou nějaké peníze…
Řídit oddíl je těžká záležitost, bohužel i někteří hráči na Orlu si neuvědomují tu část, že je potřeba taky něco dělat a nejradši by přišli ke stolu, odtrénovali si proti lepším hráčům a ad absurdum odešli, aniž by sklidili byť jediný stůl.
Připadá mi, že si to představuješ jako Hurvínek válku. Máš nějaký návrh řešení, jak vybrat či jinak získat tolik peněz?
p.s. proč někteří hráči (A) trénují naše soupeře ???
Pokud myslíš těch celých 10 minut, co jsme si pinkali s klukama z Mysločovic, tak je to jistě námět k tomu, abychom se nad sebou zamysleli a sypali si popel na hlavu. 😀
Ad článek: ohledně tréninků je to zkutečně na větší diskuzi, bez něj se hrát zkrátka nedá. Od té doby, co jsem vypadl z pravidelné zátěže proti dobrým hráčům na tréninku, tak jsem výkonnostně spadl o dvě třídy, což by šlo dohnat zase pouze o to větším úsilím. Chlapi z nižších družstev si neuvědomují, že v článku padl pouze čtvrteční trénink, ale dokonce ani s jedním tréninkem se nedá hrát divize (nepočítaje Peťu, beru nás mladé). I proto jsem získal možnost tréninku pro náš „A“ tým do Mysločovic na středu, tak jako jsme dřív jezdili do Želechovic, či jsme jednu chvíli mohli chodit na KST, či bylo ve hře víc možností (např. jsme byli párkrát v Šarovech apod.), protože je to smutné, ale všude v exilu máme lepší podmínky pro trénink, než u nás na Orlu. To je prostě fakt. Jestli se to zlepší, bude to jen dobře, ale pokud ne, tak se vůbec nebudu divit klukům, když prostě vyhoří (nemyslím výsledkově v jednom zápase, myslím celkově opadne nadšení, jako se to stalo dávno u mě, jen tedy naštěstí mi pinec tak chybí, že jsem nedokázal skončit úplně)…ono věnovat se neustále ostatním a vůbec nepracovat na sobě je stresující, viď Ado…