Hraju na Orlu už nějaký ten pátek, po nabídce od maestra Závady, jenž navrhl mé povýšení na glosátora celku Orel Zlín, jsem si řekl, že to kopání do zadní části mého těla bych mohl povýšit alespoň na tuto bohulibou činnost. Již na začátku se omlouvám za zbytkové množství alkoholu v mém těle, což platí samozřejmě i pro články následující. Tak tedy, bavte se, dělejte!
První část se bude týkat přezdívek v našem oddílu, i z důvodu, že většinu mám na kontě já osobně, tudíž je mohu pro neznalé osazenstvo objasnit. Samotné přezdívky vznikaly většinou v místech, kde chmelový nápoj bývá podáván ve vychlazených sklenkách, tudíž pro hloubavé čtenáře upozorňuji, že stejně jako v kriminálních seriálech vysílaných komerčními televizemi, nemusí mít souvislost s konkrétními osobami.
Rozhodl jsem se nevypisovat taxativní výčet osob, kterým jsem dal přezdívku. Nicméně to pojmu jako určitý příběh. Mé čtvrteční odpoledne bývají vcelku podobné, po třetím vrácení se domů pro věci, jež na trénink nepotřebuji – pálka či boty, se kutálím z kopce přímo na hnízdo našeho oddílu. Po vystoupení z trolejbusu potkám pana komandanta, který si svých šest set metrů od domu zkrátil autobusem. Komandant je přezdívka, která vznikla, jak jinak, z mé hlavy, a to při soustřední, kdy nám David, zvaný také jako Krejčiřík, dával na trénincích „zabrat“ a vcelku si to užíval. Tak mi přišlo na mysl slovo „komandovat“, takže od té doby se mu jinak na Orlu neřekne. Po vyšlapání nekonečných dvou pater, kdy moje plíce rezignují, potkám pana Pepiho, jehož přezdívky jsou nekonečným tématem a výtvorem mé mysli, ku přikladu, proč asi mu říkám žirafa?
Nekonečné převlékání z důvodu nestavění stolů skrz mou lenost, přijde do šatny Darebák. Starší z bratrů Klímků si vysloužil tuto přezdívku asi před rokem, kdy při posezení u piva všechny nazýval darebáky, přitom se ukázalo, že největší darebák je on sám. V parodii na trénink pokračuji dále a jdu si pinknout s Juniorem. Pro ty nezasvěcené se jedná o pana Tomáše Doležela mladšího, to mladší mě celou dobu nutilo vymyslet něco speciálního, nicméně jsem se spokojil s Juniorem. Po jeho pubertě vyplodím něco lepšího. Po pětisetovém zápasu a marné cestě pro ručník, jenž zůstal spokojeně doma, omrknu ostřílené duo Salaš – Panáček. Geriatrická exhibice, jež ukazuje, že pinec je i pro starší pány. Tihle dva si mé přezdívky nezískali svou činností, spíše jsem si hrál se slovy a písmeny a vznikla tahle paráda. Občas sám nevím, jak se vlastně jmenují.
Pokračujeme v krasojízdě a je čas 18:50, kdy přichází sám Der materiál specialist/pán bouřek/Karla Mráčková. Samozřejmě, že se jedná o pana Šaura, který si svou první přezdívku získal svou oblibou na tento typ potahů. Slyšet jeho nadšení, když se dozví, že protihráč má nalepenou „travku“ či jiný paskvil, je k nezaplacení. Potom už i předpovědi počasí, které nám naše rosnička dává, vychází i ze třiceti procent! Po salvě nadávek a množství „prasátek“ s tímhle borcem si naštvaně odcházím sednout. Po chvilce pozdravím Tetku, která zanechala venčení psíka a došla učopvat všechny ostatní. Proč Tetka? Jednoduše mi to přišlo na mysl, když jsem ji viděl hrát a pak si stěžovat, že ji všechno bolí. Není v tom nic osobního, všem doporučuju si ji vzít na zápas – ona má jídlo a má ho dost!
Ke konci tréninku se dívám na zadních stolech na Vepříka. Tenhle kořeň vážně umí, mám ho rád. Přezdívka vznikla skrz jeho váhu, a není to zas taková urážka, Paprik (pardon, další přezdívka) to bere s nadhledem a baví se tím sám. Tohle cením.
Konec tréninku znamená konec článku, abych to shrnul, tak jsem klasicky trénoval asi dvacet minut čistého času, ale co, na kraj to stačí, takže se svými opilci z Béčka můžeme jet popíczech.
Hezký čtvrtek a dobrý čop, přeje Erik.