Po delší odmlce se vracím a posílám svým spíše nečtenářům další rádoby vtipné dílo. Kdysi jsem býval dobrým hráčem okresu, ale dopustil jsem se toho nejhoršího zločinu, který okresní hráč může udělat – postoupil jsem do kraje. Tento článek je vlastně recept na krajskou soutěž a zároveň zhodnocení minulé sezóny. Hned na začátek oznamuji, že postavy uvedené v tomto článku jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná.
Ingredience:
Vegetarián, který má slůně – Krejčiřík
Vedoucí, který vše zařídí – Vítek
Parodie na meteorologa – Šaur
Levák s nikdy nekončící chutí na pivo – Orság
Podle chuti dále:
„Ano, mám 205 cm a jsem vousatý muž“ – Novák
Expert přes šroubky, co má divné příjmení – Hochfelder
Vepřík, který je silně nervózní – Výmola
Postup:
Fakt, že náš tým konečně postoupil do kraje, znamenal několik věcí. Ta první byla fakt, že bychom možná mohli začít trénovat. Zcela nečekaně jsme to nesplnili, a tudíž jsme nastoupili do vyšší soutěže nepřipraveni. Do teď lituji vedoucího, který musel celou sezónu dirigovat partu pivních skautů.
K samotnému receptu:
Každý zápas si žádá trochu jiné ingredience, kupříkladu do Vidčí nemůžete poslat vousatého obra, který se do jejich herny ani nevejde. Vše musí být promyšlené. Celou sezónu byl základ sestavy jasný – Vítek, Šaur, Orság. Alias hodný, hodnější a ošklivý. Trio bylo doplňováno podle citu a dané formy okresními legendami z týmu „D“. Okresní trio je spíše podobno dlouhému, širokému a bystrozrakému.
První zápasy ukázaly, že to není už takový med jako v okrese, dokonce jsem se i zapotil. Nicméně jsme ukazovali, že parta nestolních tenistů dokáže hrát „pop“ v kraji. Po několika zápasech jsme si řekli, že vytáhneme naše eso z rukávu. Tím pomyslným esem byl pan vegetarián, který vyvolává strach v očích soupeřů, už jen když někdo vysloví jeho jméno. Zažil jsem už hodně věcí, chlapa, který pil dvojité borovičky, chlapa který si myslel, že vypije víc piv jako já, ale tohle ještě ne. Nastoupit v týmu s Krejčiříkem je jako když projede nůž máslem.
Zápasy ubíhaly a najednou jsme byli v půlce sezóny. O Vánocích si vedení týmu dokonce pohrávalo s myšlenkou postupu. Nakonec byla zvolena cesta jistoty, a tak jsme hráli, to co jsme chtěli. Na konci sezóny jsme se ocitli na příjemném pátém místě, které znamená, že na postup nemáme a taky nespadneme, tudíž do kraje patříme.
Několik perliček z celé sezóny si samozřejmě nemohu odpustit. Ve Vlčnově je například „anťák“ čistý potah, protože na otázku, jestli tam místní hráč má nějaký podvod, odpověděl, že ne, ačkoliv to pravda nebyla. Dále pak nezapomenutelná cesta do Vidčí, kde lišky dávají dobrou noc, herna je jako kůlnička na dříví a celý kraj si přeje jejich zkázu. A nemůžu si odpustit ani geniální navigaci ze strany Davida Šaura, kdy zákaz vjezdu není překážkou.
Rozloučím se slovy klasika Davida Krejčíříka: „Kraj, to není soutěž“.
Co vás bude kraj stát:
Benzín či naftu
Svačiny nebo zastávky na benzínce
Játra
Chuť žít při nedělním vstávání
Nervy