Rubrika: Nezařazené

Erikovy pivní pohledy: Jak žiju stolním tenisem

V poslední době často slýchávám apely, abych opět přispěl do nečtené sekce stránek orelského stolního tenisu. Byl bych rád, aby náměty na zábavné glosy starého leváka bez poctivého backhandu přicházely ve frekvenci podobné, jako jsou okresní zápasy, nicméně bohužel tomu tak není. I tak mi tato skutečnost občas vrtala hlavou, a tak jsem po návštěvě jedné z posledních Brněnských hospod, kde ještě čepují nošovickou desítku, dostal chuť zplodit další z mých článků, které baví cirka stejný počet lidí, jako je počet promile hráče, který odjíždí ze zápasu v jakékoliv herně, kde je součástí místní pohostinství. Tento článek bude pojednávat o tom, že stolní tenis mě (a možná nejen mě) ovlivňuje daleko víc, než jen zabitou sobotou či nedělí v obci, o které ani ti nejlepší kartografové dosud neslyšeli.

Týden každého člověka začíná absolutní rutinou, někdo si dá pondělního vyprošťováka, někdo se těší do práce, a já jdu mrknout na výsledky z víkendu. Většinou v práci již po několika minutách prskám relativně kvalitní kafe na svou obrazovku, kterak jsem zjistil, že může hráč s parametry hráče okresního, porazit hráče krajského. Většinou jsem terčem nechápavých výrazů svých kolegů, nicméně nakonec jsem podpořen chápavými zprávami z poprskaných monitorů mých spoluhráčů. Krev se v žilách pění a já se většinou uklidním faktem, že můj tým naštěstí stále přežívá na příčkách, které mi prozatím nepřinesou návštěvu lékárny, kde vyzvednu lexaurin na předpis.

Dny naštěstí dále plynou a já zhruba kolem středy cítím, že je nutno zjistit stav mých spoluhráčů po víkendu, zejména ohledně jejich připravenosti do následujících zápasů. Většinou se mi dostane odpovědí, které by ze sebe vypustil Rocky Balboa po nekonečné bitvě s Ivanem Dragem, nicméně nakonec všechny přesvědčím, že jsou jako kus železa a neznají bolest. Sám samozřejmě v tyto dny chodím po ránu jako důchodce bez kosmodisku a hledám voltaren emulgel.

V nekonečné tužbě za koncem pracovního týdne už vidím čtvrtek, kdy nabídnu ve své práci službu z domu, přičemž vyrážím vstříc svému rodnému městu. Při příchodu na Orlovnu si ihned připadám jako v bitvě u Verdunu, vyslechnu počty zraněných, nemocných či jiných iracionálních situací, které vás nutí následující kolo nehrát, tedy vlastně nejít na steč. Občas je až s podivem, jaké výmluvy si kdo přinese, nicméně výmluva, která nesla důvod měsíčního výročí s přítelkyní, mi doteď připomíná, že kde je vůle, tam je i cesta. Při rozpinku se spoluhráči zjistím, jakou výši čítá elo soupeřů v dalším zápase. „Ach Elo, Elo, proč jsi Elo?“ říkám si a sám sebe uvádím do rozpaků, s kým zase díky této statistice o víkendu prohraju. Upřímně znám ve svém okolí hráče, kteří by prohráli i s lenochodem, kdyby jim bylo řečeno, že má vyšší Elo než oni. O Elu bych ovšem mohl napsat delší článek, než je cesta do Horní Bečvy z Ostrožské, tudíž k tomu až někdy příště.

V pátek již očekávám několik zpráv z prognostického ústavu Orel Zlín, který již jistě dokáže predikovat výsledky, a já raději přemýšlím, jak napsat čtyřhry v zápase. Přečtu si, jak se spoluhráčům nechce, sedí v hospodě a: „ono to vlastně nepůjde a nemá cenu“, nicméně i tak nastane sobota, kdy se potkáme a silou vůle zkoušíme urvat vítězství, které nám nakonec nabídne pocit štěstí, za kterým nejspíš všichni jdeme.  

Většinou hrajeme i následující den, což je bohužel daň krajských a vyšších soutěží, nicméně i tak se odpoledne zjevím zpět v Brně a pomalu a jistě začínám přemýšlet nad dalšími zápasy. Abych tento krátký článek uzavřel, tak i když mě pinec stojí čas, úsilí a sáhodlouhé polemiky se ženou, proč se tak vytáčím, tak to za to stojí. Doufám, že to má každý hráč podobně. 

Erikovy pivní pohledy: Jak je důležité mít Juniora

„Budeš hrát s náma, Juniore?“ řekl jsem a myslel to jako oznamovací větu. „Tak jo, ale doufám, že ten kraj bude za něco stát,“ odpověděl Tomáš Doležel. Tento příběh pojednává o tom, jak je důležité mít v postupové sezóně někoho, kdo neztratí ani bod v krajské soutěži, a taky o tom, jak banda neschopných okresních hráčů postupuje z kraje o soutěž výš.

Pamatuju doby, kdy jsem dle slov mé oblíbené kapely měl dlouhé vlasy, názory a sny. Lidi o mně říkali, že bych mohl hrát daleko výš, nicméně já mám rád vychlazený Radegast, oldies hudbu a spánek. Před pár měsíci se ovšem po několikátém pivu v hospodě u Poutníka v Brně zrodila myšlenka postupu do krajské soutěže číslo jedna a já se jí nebránil. Celou věc jsem přednesl svým bratrům ve zbroji z týmu Orla B a nikomu nezbylo nic než jen souhlasit, neboť jsem naznačil, že v případě neúspěchu to bude má poslední sezóna.

Jak ovšem bývá zcela běžné v situaci, kdy nejste schopen narazit bečku a při postupu do vyšších soutěží: potřebujete někoho zkušeného, koho můžete oslovit a kdo vám pomůže. Jelikož již před začátkem sezóny mi bylo ze strany Komiho (rozuměj nejmenovaný David K.) řečeno, že nám teda pomůže, ale jen zcela sporadicky, musel jsem oslovit pana Juniora (prý se jmenuje Tomáš Doležel, ale vážně nevím). Počáteční vábící pohovor s ním jsem přednesl již v prologu tohoto článku a vydali jsme se na strastiplnou cestu krajem s nezkrotnou touhou po postupu a elo bodech.

Většina tohoto článku je vlastně o Juniorovi, naší lásce k pinecu a pivu. Ty ostatní dvě věci není třeba nijak specifikovat, nicméně situaci kolem Juniora ano. Já osobně mám problém s tím někoho vůbec trochu respektovat, nicméně jeho jsem si zamiloval. Je třeba o něm říct hned několik věcí, které jej specifikují. Zaprvé je absolutně bez emocí, což ničí spoustu soupeřů nejen v kraji, ale také v divizi. Jakožto právník musím toto tvrzení samozřejmě potvrdit i důkazem, a tím je náš první výjezd v sezóně do malebného městečka jménem Slušovice, kde se jistý člověk stejného příjmení jako já (pro čtenáře a všechny ostatní: nejsme rodina!) pokoušel vrátit zpět do hry a ošidit svým stylem zase nějakého mladého kluka. Upřímně jsem si tenkrát říkal, že nám to pokazí už třetí zápas sezóny, nicméně Junior zasáhl hned v prvním zápase a bez ztráty setu odklidil tento problém zpět do pingpongového důchodu, slyšejíc u posledního míčku pouze slovo, které připodobňuje mužský pohlavní orgán.

Další věc, kterou Juniora specifikuje, je fakt, že má obrovské nohy. Já je tedy připodobňuji ke dvěma sekvojím, které se tyčí za stolem a někde v jejich korunách se nachází raketa a také to, co by samotný Junior nazval: nejlepší čop v republice! Je ovšem s podivem, že i skrz obrovské nohy předvádí za stolem jeden z nejlepších pohybů v celém kraji, neboť jeho výměny jsou záměrně zcela exhibiční, čímž samozřejmě přivádí spoustu soupeřů k šílenství. Poslední věcí, která Juniora charakterizuje, je skutečnost, že ironie je jeho nejlepším kamarádem. Touto charakteristickou vlastností vyhrává spoustu zápasů, neboť když už se k něčemu vyjádří, tak je to zcela ironické a soupeře to absolutně vytočí nebo to prostě nechápou. První zápas jsme hráli doma s Otrokovicemi, kdy jsem tušil, že to nebude jen tak jednoduché, jelikož jsou to mladí a pohybliví kluci, což je absolutně proti naší týmové víře. Říkal jsem si, že Junior přijde, vše vyhraje bez ztráty setu a bude hotovo. Juniorův první zápas v kraji ovšem proběhl tak, že od rozhodčího ze stolu č. 2 slyším pouze: osm hosté! V té chvíli jsem věděl, že je tu problém, bylo totiž slyšet pouze to, jak Junior do toho ticha říká: „Prohraju“. Do teď si říkám, že tahle hláška vlastně soupeře uchlácholila a Junior mohl s klidem vyhrát další tři sety.

Tolik bylo k popisu našeho nejlepšího hráče, důležité je také ovšem sdělit, jak se vlastně mohla banda opilců doklopýtat až k postupu do kraje I. Říká se, že základem je chemie týmu a také trénink. K tomu druhému mohu říct pouze to, že já si zahraju, když mě to zrovna baví, moje drahá přítelkyně si chce jít zahrát a taky občas, když mám čas. Zbytek týmu ovšem trénoval relativně poctivě, ačkoliv každé úterky a čtvrtky mi skrz online cestu pouze chodily zprávy, že jsou opět na pivu a měl bych tedy z Brna dojet za nimi. Chemii týmu jsme utužovali skoro každý víkend, kdy jsme platili nesmyslné částky za naše pivní a zelené výkony. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nechápu, jak jsme mohli skončit na první příčce dané soutěže, nicméně jsou věci, které se holt stávají. Problémem našeho týmu byla jeho nestálost ve výsledcích. Tento problém jsme se samozřejmě snažili vyřešit, každopádně nebyl zápas, kdy bychom se výsledkově sešli všichni stejně. I tak jsme to nakonec úspěšně zvládli a příští sezónu zavítáme poprvé do vyšší krajské soutěže, která je pro většinu týmu velkou neznámou. Stejně vlastně na konci tohoto příběhu musím říct, že letní příprava bude probíhat zejména na zahrádkách či letních festivalech, což bude mít bezpochyby za následek skvělé výkony v příští sezóně.

Chci nakonec sám za sebe poděkovat všem, kteří v této sezóně účinkovali a podporovali nás. Nechci dělat taxativní výčet, nicméně snad aspoň demonstrativně: Pepiho mamce za cateringové služby napříč sezónou. Starému Romanovi za to, že je nejvěrnější fanoušek. Našim přítelkyním za míru pochopení. Pivovaru Radegast za sobotní večery a nedělní rána. Mackovi za to, že Čertíka provedl krajskou soutěží. Alkoholtesterům za to, že při výjezdech ukazovaly 0,00 ‰. A hlavně všem, kteří věřili, že se sebranka nestolních tenistů dostane zase o soutěž výš.

V postupové sezóně účinkovali:

Junior Magor – Tomáš D.

Herr Komandant – Nejmenovaný David K.

Chodící dement a hraboš – Josef N.

Kluk se šroubkama – Tomáš H.

Ožralá krysa – Erik O.

Čertík – Ondra V.

Iveta – hrající samu sebe

Pan nemeteorolog – David Š. 

Představení družstev: Orel Zlín D

Už jen pár dní a jde se na věc! Pravidelné soutěže spouštějí svůj program již tento víkend, a také orelské déčko zahájí sezonu. V sobotu na své půdě hostí Hřivínův Újezd- Kaňovice. Jak si ve 2. okresní třídě povede pod novou kapitánkou mladý kolektiv?

V minulé sezoně dali hráči zapomenout na trápení z předešlého ročníku a v naprostém poklidu si docupitali pro sympatickou 7. příčku. A to ani nemuseli spoléhat na pomoc zkušených matadorů Zelenky, Novotného či Vaňka, kteří mimochodem figurují na soupisce déčka také letos. Oproti poslednímu ročníku ovšem nelze počítat s Tomášem Hochfelderem, stabilním členem kádru, který již figuruje na základu 1. okresu.

Změnu můžete spatřit také na pozici vedoucího družstva. Adama Závadu nahradí nová akvizice Iveta Zámečníková, jejíž přestup by měl být zpečetěn během příštího týdne. Tento víkend tedy ještě neodehraje, veškeré pravomoce přebere pro tentokrát Josef Novák. Zda do utkání zasáhne plánovaná posila, jejíž jméno již mnoho hráčů zná, zatím ještě není jasné.

Kostru mužstva opět budou tvořit především Patrik Výmola, David Veselka, Alexander Čížek a Josef Novák, pravidelně by měla nastupovat také Iveta Zámečníková a právě nová akvizice. Větší prostor by měl dostat také Dominik Karbus, který si svými výkony o sestavu říká čím dál tím více. Jen sporadicky lze přemýšlet nad účastí Zelenky, Novotného a Vaňka, byť jejich nutná pomoc není úplně vyloučena, neboť Výmola, Novák, Čížek či Veselka se budou točit ve vyšší soutěži.

Největší trumfy družstva

Široká soupiska. Alespoň takhle to vypadá „na papíře“. Navíc ochota služebně starších hráčů pomoci v případě nouze je skutečně příkladná. Pokud k tomu přičteme skutečnost, že někteří mladí borci jsou s to hrát i dva zápasy za víkend, vychází z toho slušná základní kostra.

Kde to může drhnout

Psychika. Jakmile se nechytne začátek soutěže, tlak na hráče vzroste. A mužstvo na první pohled nedisponuje psychicky odolnými jedinci, kteří by dokázali vzít tíhu na sebe a bodově pomoci v nejtěžších chvílích. Za určiou slabinu lze pak považovat kolísavost výkonů, která částečně souvisí s předchozí větou.

Opora týmu

Patrik Výmola. Ne, že by se v létě s tréninky přetrhl, ale zúčastnil se soustředění a soudě podle ohlasů to v ruce pořád má. Měl by to být on, kdo půjde příkladem a vezme na sebe zodpovědnost.

Kdo může překvapit

Dominik Karbus. Jak zvládne velký skok ze 4. třídy, pokud dostane příležitost. Chopí se jí, nebo to ještě nebude ono? Všichni věří, že platit bude první možnost.

Tip redakce na konečné umístění: 8. místo

Ne, že by kluci byli horší než loni, to v žádném případě. Ovšem body Tomáše Hochfeldera chybět budou. Otázka je, jak se se soutěží popasuje Iveta Zámečníková. A vůbec, zdá se, že soutěž bude obsazena trochu kvalitněji než loni.

Představení družstev: Orel Zlín E

Už jen něco přes týden zbývá do začátku většiny pravidelných soutěží. Čtvrtá okresní třída startuje sice až o dva týdny později, ale orelské éčko přesto dostává na našem webu prostor jako vůbec první. Jak si povedou Slouka a spol. v soutěží, která opět po roce změnila herní formát?

Soupiska éčka je naplněna podobnými jmény, na která jsme byli zvyklí v minulých letech. Tradiční rodinné duo Slouků doplňují Dominik Karbus s Ondřejem Divílkem, jež lze již také považovat za stálice sestavy. Na základu najdeme rovněž Josefa Nováka a Davida Veselku. Zejména u prvně jmenovaného ovšem nelze očekávat příliš mnoho startů. U „Vesy“ se bude vše odvíjet od jeho ochoty nastupovat do dvou utkání v týdnu.

Velkým oslabením je pro mužstvo odchod Tomáše Huňky, jehož zlákalo vábení Kostelce. V minulé sezoně totiž stály výsledky éčka právě na přítomnosti či absenci tohoto hráče, který ztrácel body jen velmi zřídka. Další ztrátou je dlouhodobě zraněný Jan Hanuš. Jeho účast na zápasech je v letošní sezoně velmi nepravděpodobná. A tak trn z paty může vedoucímu Břetislavu Sloukovi vytrhnout plánovaný přestup Ivety Zámečníkové, která bude čas od času ochotna pomoci.

Když už jsme na začátku zmínili osobu Dominika Karbuse, slušelo by se dodat, že s jeho výpomocí to bude všelijaké. Dominik totiž bude o víkendech vytížen brigádami v nemocnici a podle svých slov si bude ochoten udělat čas jen na zápasy ve 2. okresu, neboť jeho výkonnost se ve čtvrté třídě příliš nerozvíjí. A tak poměrně často bude nutné využít služeb generace mladých a zatím nezkušených hráčů.

Narozdíl od loňska bude soutěž rozdělena na dvě části, skupinu A a B. Orel Zlín bude působit v „A“ skupině, kde se střetne s týmy, s nimiž zatím neměl možnost změřit síly. Ať už jde o Bylnici či zlínské KST.

Největší trumfy družstva

Schopnost nasadit papírově velmi silnou sestavu, která by byla schopná vyhrát de facto vše.

Kde to může drhnout

Úzká soupiska, absence stálé opory. Je pravděpodobné, že hráči nacházející se na vrchních místech soupisky, budou vytíženi povinnostmi v céčku a déčku. V tom případě síla mužstva výrazně utrpí.

Opora týmu

David Veselka. Pokud tedy bude moci pravidelně nastupovat, na jeho bodový příspěvek by měl být spoleh.

Kdo může překvapit

Ondřej Divílek. Podle informací z úst některých hráčů to byl právě Ondra, kdo přes léto udělal největší progres. Kapitán Slouka mu věří a dá mu hodně prostoru.

Tip redakce na konečné umístění: 6. místo

Výsledky budou stát a padat s přítomností opor v sestavě. Tipovat je tedy v tomto případě dost těžký úkol. 

Úspěšný víkend, oslabené béčko zdolalo oslabeného soupeře

Uplynulý víkend byl víkendem okresním, neboť divize měla volno. Béčko se muselo obejít bez Pavla Vítka a dlouhodobého maroda Davida Šaura. I tak si poradilo a smetlo Napajedla, byť ani ty nedisponovaly nejvyšší hráčskou kvalitou. Céčko nemělo v Mysločovicích i kvůli absenci obou Svobodů nárok, déčko vydřelo v Jasenné nejtěsnější výhru. Éčko rovněž bralo všechny body.

Orel Zlín B – FS Napajedla 13:5 (Hochfelder 4,5, Kristýnek 4, Novák 2/3 + čtyřhra, Veselka 2)

TJ Sokol Mysločovice B – Orel Zlín C 15:3 (Novotný 2, Vítek Milan 1)

TJ Sokol Jasenná – Orel Zlín D 8:10  (Hochfelder 3,5, Novák 3,5, Výmola 2, Veselka 1)

Orel Zlín E – TJ Sokol Šarovy E (Kania 4,5, Huňka 4,5, Karbus 3, Slouka Břetislav 1)

HVĚZDA VÍKENDU: Tomáš Hochfelder

Když nemá za zády svou mamku, hraje mnohem uvolněněji. Jeho 4 body v jedničce, byť proti oslabenému soupeři, slibují velkou naději. Poctivým přístupem a 3 body poté pomohl déčku k výhře 10:8 v Jasenné. Takhle vypadá výkon budoucnosti Orla! Jen houšť a větší kapky…

SMOLAŘ VÍKENDU: Zbyněk Zelenka

Jistě, na půdě Mysločovic není bodová absence žádnou ostudou. Co ale mrzí je to, když člověk prohraje těsné zápasy. A to byl i Zbyňkův případ, dvakrát prohrál až v rozhodující páté sadě, ve dvou případech to bylo 1:3.

DIVOKÁ KARTA VÍKENDU: Josef Novák

Adeptů na divokou kartu by bylo tentokrát více. Třeba Tomáš Huňka, který 4. okresní třídu už hodně přerůstá. Pepa ovšem bojoval na dvou frontách a na obou velmi úspěšně. Dvě ze tří utkání zvládl vítězně v jedničce, ve dvojce pak společně s Tomášem Hochfelderem dotlačil mužstvo ke 4 bodům. Neusnout na vavřínech a pořád pravidelně a tvrdě trénovat!