Stál jsem kdysi jako divák, když náš „nejlepší tým“ (jelikož celek „B“ vévodí) rozhodl o své budoucnosti a postoupil do ligové soutěže. Po vlně euforie a rádoby oslav se oddíl vzpamatoval a zjistil, že tohle už není žádný popík a bude potřeba určitých kroků, které musíme splnit. Na asi osmnácté položce povinností, které jsou potřeba, se blýská nutnost rozhodcovská, tedy naverbovat alespoň dva nuzáky s licencí, kteří vám to spočítají (a to doslova).
„Kdo si udělá tu licenci a bude pískat ligu?“ Tak nějak zněla otázka, kterou vyřkl někdo z přítomných aktérů Orelské schůzky. Reklama na ticho v přímém přenosu se tenkrát měla zdokumentovat, Palo Habera by byl pyšný. Nakonec jsme své ruce s panem Pepim dobrovolně zvedli a rozhodli se odnést prsten do Mordoru. Víceméně než obdiv, bylo okolo slyšet jen synchronizované oddychnutí.
Čas plynul a my s Pepim ne a ne se pousmát, nicméně nastal čas si udělat licenci. Naštěstí pro nás se licence koná skrz internet, tudíž bylo vše lehčí. Tedy pokud si před tím nezajdete do Malenovického pivovaru, pak už včera není dnes a kočka není pes. Po třech hodinách úporného soustředění jsme získali víceméně nechtěnou rozhodcovskou licenci „C“, doufajíc, že je to nejhorší za námi. Jenže Horst Fuchs moc dobře ví, že to stále není vše.
První zápas byla na nás cítit větší nervozita, než na samotných hráčích. Přece jenom třetí liga už je trošku výš, než na co jsme zvyklí, nicméně vše proběhlo pod naší taktovkou na jedničku. Sedět za stolečkem je celkem sranda, ale když už to děláte půlku sezóny, tak začnete doufat například v rychlou prohru našeho týmu či kontumaci, jen abyste byli brzo doma nebo na pivu. Sám si občas říkám, že nevím, komu otáčím body, jen aby to bylo rychlé. A tak to jde někdy i přes tři hodiny, kdy váš jediný pořádný pohyb je podání rukou oběma hráčům. Na konci zápasu sedíte celí tumpachoví a ještě v hospodě dáte servírce bod za to pivo.
Tímto článkem bych chtěl určitě funkci rozhodčího u stolku doporučit všem těm, kteří se raději vzdají jak sobotních večerů, tak nedělních rán, kdy by mohli milovat své ženy či hrát na housle.
Hezký den přeje Erik