V Orlu bude letos kroutit již 7. sezonu, byl u postupu áčka z KP II do KP I, následně do divize a naposledy se podílel na senzační jízdě do 3. ligy. V létě se na mistrovství světa veteránů v Las Vegas stal přeborníkem ve čtyřhře. „Považuji to za největší úspěch kariéry,“ bez okolků přiznal 65letý matador Petr Polák, jenž bude dělat vše proto, aby společně se svými týmovými kolegy v lize nebyl do počtu. „Určitě se najde pár týmů ze spodní poloviny tabulky, se kterými se popereme o udržení v soutěži,“ neztrácí optimismus zkušený levák. „Bude to o koncentraci,“ tuší.
Petr Polák, mistr světa veteránů ve čtyřhře. Jak ti to nyní, s lehkým odstupem, zní?
Stále moc dobře a evokuje to příjemné vzpomínky.
Jak vysoko ve své bohaté kariéře tento úspěch řadíš?
S ohledem na obrovskou konkurenci, která se do Las Vegas v mé kategorii sjela, tak je to asi dosud největší úspěch.
Po tvém návratu tě spoluhráči přivítali vtipnými nápisy na různých místech Orlovny. Čekal jsi něco takového, potěšilo tě to?
Vůbec jsem to nečekal a moc mě to překvapilo a zároveň potěšilo. Podobně nečekaná odezva byla i ze strany pracovníků mého zaměstnavatele v Zoo Lešná.
Vraťme se k loňské sezoně a spanilé jízdě prvního mužstva. Co stálo za tak fantastickým ročníkem, kdy áčko prošlo soutěží s jedinou porážkou a jednou remízou?
Jízda áčka v divizi a následně i suverénní postup byl i pro mě samotného příjemným překvapením. Nastartovali jsme to hned prvním zápasem na stolech favorita (výhra 10:6 v Dolním Němčí) a postupně se ukazovalo, že na to „máme“. Mužstvo výborně doplnil mladý Tom Doležel. Postupně gradovala forma Adama Závady, který měl úžasnou 2. polovinu a po zásluze se stal nejlepším hráčem celé soutěže. I přes dlouhodobé potíže s ramenem si své uhrál i David Krejčiřík. Až na výjimky se mně naštěstí zdravotní problémy v průběhu sezóny vyhýbaly a své penzum bodů jsem si také uhrál. Nárazově, ale velmi úspěšně zaskočil z béčka i Pavel Vítek. A v neposlední řadě jsme i vhodně sestavili deblové dvojice.
Asi mi dáš za pravdu, že domácí zápas s Dolním Němčím byl absolutním vrcholem…
Odvetný zápas s Dolním Němčím měl hodně nešťastnou předehru. Den před zápasem jsem upadl v Lešné na zledovatělé vozovce a pohmoždil si rameno „hrací“ levé ruky, což mě na cca 2 měsíce vyřadilo ze hry. Samotný zápas ale ukázal sílu „zbytku“ mančaftu, který se semkl, odehrál výbornou partii s posíleným favoritem (Mikulec) a konečný výsledek 9:9 byl vlastně s ohledem na průběžnou tabulku velkým vítězstvím. Navíc měl zápas skvělou atmosféru, přišlo na orelské poměry hodně diváků a dramatické zápasy měly výbornou úroveň.
Čeká vás 3. liga. Mnoho lidí vás pasuje na jasné outsidery soutěže. Vidíš to stejně?
Určitě se najde pár týmů ze spodní poloviny tabulky, se kterými se o udržení v soutěži popereme. Vzhledem k úzkému kádru bude hodně důležité, aby se hráčům základního kádru vyhnuly zdravotní komplikace.
Jako jediný z mužstva máš ligové zkušenosti. Budeš chtít své spoluhráče správným způsobem směrovat?
Technicky a úderově jsou spoluhráči vybaveni na „ligové“ úrovni. Bude to ale mnohem víc o koncentraci v průběhu zápasu a udržení vysokého standardu hry v průběhu celého utkání.
V Orlu už působíš několik let, máš za sebou řadu angažmá v extralize, hrál jsi v Německu. Najdeš přesto v našem klubu něco výjimečného, co jsi jinde nezažil? Něco, co tě příjemně překvapilo nebo naopak zklamalo?
Těžko se to srovnává. V naší nejvyšší soutěži i poté v Německu jsem hrál v týmech, které byly ve své době finančně dobře zabezpečeny a od toho se odvíjely podmínky i pro samotné hráče. Po této stránce je Orel stále „amatérským“ oddílem. Ale je zde výborná parta nadšenců, která už teď dosáhla něčeho, co si před několika lety nikdo nedokázal představit.