Mikulec, Orlovský, Daněk, Kubeš. A proti nim áčko bez opory Poláka, který den před utkáním nešťastně uklouzl a narazil si levou ruku. Všechny trumfy drželi v rukou hosté toužící se pomstít Orlu za porážku 6:10 z úvodního kola. V té chvíli čněla před domácími asi jediná teoreticky dosažitelná meta: pokusit se uhrát alespoň šest, lépe však sedm bodů, aby v případě rovnosti bodů díky lepšímu skóre ze vzájemných utkáních připadla první příčka zlínským borcům.
Vzdorovat osudu měli za úkol Závada, Krejčiřík, Doležel a až do soboty náhradník Vítek, jenž si od náročnosti divizních zápasů již odvykl v okrese. Po úvodních střetnutích také vše nasvědčovalo tomu, že žádné překvapení se konat nebude. Domácí prohrávali 0:4 a hosté byli jednoznačně na koni. Jenže Orli ukázali naprosto neuvěřitelnou vůli a hnáni fantastickým publikem dokázali téměř nemožné – dovést utkání k remíze!
„Za stavu 0:4 jsem pořád věřil, že se zápasem můžeme něco udělat. Když to ale bylo 4:7, už jsem začal pochybovat,“ svěřil se jeden z hrdinů včerejšího večera, benjamínek a objev letošní sezony Tomáš Doležel ml., jenž dokázal porazit tři protivníky včetně nejlepšího hráče divize Orlovského. „Dá se říct, že jsem si na něj celkem věřil. Chtěl jsem překvapit, což se nakonec povedlo,“ dodal a jedním dechem pochválil atmosféru. „Bylo to úžasné, nikdy jsem nic takového nezažil,“ přiznal.
Doleželův kolega z týmu Adam Závada ještě pořád nemůže uvěřit tomu, co mužstvo dokázalo. „Pořád si připadám jako ve snu, úspěch je opojný a byl bych nejraději, kdyby ta radost nikdy neskončila.“ Taktéž se vyjádřil k panující atmosféře, kde více než dvacet párů hlasivek hnalo své kolegy vstříc zázraku. „Věřím, že jednou za čas se nějaký zázrak uskuteční. Včera se tak stalo. Jsem přesvědčený, že bez elektrizující podpory publika bychom se k takovému výkonu nevypnuli. Ani nedokážu pořádně vyjádřit dík, který všem těm lidem patří,“ vyznal se Závada. Erik Orság, který zápasu včera osobně přihlížel, smekl: „Byl to nejlepší zápas našeho týmu, jaký jsem vůbec kdy viděl.“
Zrekapitulujme si, co áčko ve včerejším utkání dokázalo: především udrželo náskok na svého včerejšího soupeře a zůstalo pro letošek neporaženo. Když se podiváme na jednotlivé hráče soupeře, uvidíme, že se jedná o mužstvo složené z velkých hráčů. Ivo Mikulec hrával extraligu, v krajském žebříčku je na 2. místě, v okresu Uherské Hradiště dokonce nenajdete lepšího hráče. Karel Orlovský každý rok vyhrává úspěšnost divize a v minulosti si vyzkoušel první ligu. Pavel Daněk při své nejlepší formě patří ke špičce 3. ligy, Dušan Kubeš ještě před pár lety dokázal ve 3. lize vyhrát zhruba polovinu utkání.
V této sestavě Dolní Němčí hrálo před časem play-off o postup 2. ligy. Co na tom, že třeba Mikulec vinou absence tréninku momentálně zdaleka nehraje svůj nejlepší stolní tenis. Orel dokázal věc, která se nesmazatelně zapíše do jeho kroniky zlatým písmem. Včerejší remíza je výhrou. Ve všech směrech.