Dlouho jsem přemýšlel, o čem psát další díl této rádobyvtipné sekce. Nakonec jsem dostal tip psát o legendách okresních soutěží. Sám jsem si za ty roky prošel celým tímto pralesem, takže víceméně znám drtivou většinu hráčů. Tak tedy začneme jízdu naším okresem.
Začneme ve vesnici, kde opravdu ví, co je to zima. Někteří už tuší, že jsme ve Štítné nad Vláří a že mám na mysli první legendu jménem Petr Trčka. Jeho hra by se dala charakterizovat jako velmi nepříjemná, kde i ti nejslušnější občas vypustí salvu nadávek na jeho neobvyklý potah. Víceméně by si mohl založit kurz: Podávání z ruky aneb jak využít „obouchaný“ potah. Nicméně jeho hra je velmi účinná a dokáže potrápit i daleko lepší hráče.
Další zastávka je Slavičín, kde si vybírám Ivana Floreše. Pro ty z vás, kteří jej neznáte – je známý především svými sexy zlatými náušnicemi ve tvaru křížku, které by módní policie zcela jistě zkritizovala. Každopádně je pro něj typické především předčasné ukončení setu či dokonce zápasu. Je to asi takhle, vedete 5:0 a najednou máte set, protože pan Floreš odchází znechuceně na druhou stranu, protože pochopil, že jste lepší. Takže teoreticky můžete za dvě minuty končit zápas. Tahle taktika mě zaujala, ovšem sám Ivan je velmi zkušený a bodů má ve své soutěži požehnaně.
Ze Slavičína skočíme do městečka koňských dostihů jménem Slušovice. Tady tomu velí dědeček hříbeček, který je známý jako Bohumil Březík. Postarší chlapík s neobvyklým tvarem rakety běhá za stolem víc než já s Pepim dohromady. Nepříjemná obrana, která nikdy nepoleví, bývá často doprovázena vtipnými průpovídkami typu: „Hýbej se kloučku, tohle nejsou šachy“. Věřte mi, bobíka není radno podceňovat. Umí pobavit, ale také porazit.
Na skok se podíváme i na dvě legendy našeho týmu. Jako prvního vybírám Oldřicha Novotného. Jako rádce při zápase je opravdu skvělý, když prohráváte, tak řekne: „Dej mu čop“. A sám se tímto heslem drží už nespočet sezón, které odehrál. Milovník ostrých jídel, pěkných servírek a dobrého piva si moji nálepku legendy zcela jistě zaslouží.
Jako druhého si vybírám hráče, jenž teď sice loupí body v kraji, nicméně okresu si užil dost a dost. Samozřejmě mám na mysli Davida Šaura. Asi jeden z nejspecifičtějších stylů hry v celém okrese. Boří zákony fyziky a občas se bojím, že má Šauřík snad zlomenou ruku. Svým stylem a zapáleností do hry dokáže porazit každého, i když mu často přeje štěstí jak v síťkách tak hranách stolu. Na počasí se jej ale raději neptejte.
Trolejbusem na sobotu ráno se člověk sveze do Otrokovic, kde je mnoho adeptů na titul legendy. Jedna z nich je Miroslav Plišťák. Další ze série postarších pánů, kteří ťukají okres. Známý je především svou touhou po bodech a úspešnosti. Jsou to takové soukromé závody, mezi ním a jeho kumpány z oddílu, kdy i úmyslná nepřítomnost na zápase je starou dobrou klasikou. Na jednu věc si člověk musí dát pozor, tenhle týpek má v tašce tak deset různých raket a na každé podvod. Podle mě točí kolem štěstí od Mountfieldu, aby si vybral.
Za Otrokovicemi leží Napajedla, městečko, o kterém vůdce týmu „A“ tvrdí, že je hezké, tak mu to nebudeme kazit. Tady je zcela na místě Pavel Ratiborský. Hráč, který nemá potřebu trénovat, protože na okres jeho účelová hra zcela jistě stačí. Není ničím specifický, jen už okres hraje léta a dokonce vedl tabulku úspěšnosti v nejvyšší okresní soutěži. Ne nadarmo jsem připomenul vůdce týmu „A“, pana Krejčiříka. Ten sám s Napajedelskou legendou hrál v týmu a dokonce byl jeho parťák ve čtyřhře. Sám na ně mám zajímavou vzpomínku, kdy jsem při svém prvním „záskoku“ do nejvyššího okresu jel do Napajedel a nastoupil proti této neporazitelné dvojici. Opravdu na tuto zrůdnost nemůžu zapomenout a stále mě budí ze spaní. Jen jsem sbíral míčky..
V okrese je spousta dalších legend či hráčů, na které nikdy nezapomenete. Ukončím tento článek pár příklady jako třeba: Mysločovický Dovrtěl, který stále nezjistil, co je to sprcha. Jeden z Burešů z Rokytnice, jehož backhandové podání s otočkou nemělo chybu a určitě bych mu ve Star dance dal plný počet. Kšiltovka Jestříbka z Napajedel, kterou si nasadil jen proti lepším soupeřům. A nakonec životní neštěstí Pepy Řepy z Bylnice, když dá míň jak tři body.
To je pro dnešek vše, pěkný den přeje Erik.