Archiv rubriky: Rozhovory

Jiří Machara na Orlu končí. Snad neudělám krok zpět, doufá

Když přicházel do našeho oddílu Jiří Machara, měl doplnit B-tým a dělat dvojku za Zdeňkem Klímkem. Jenže si počínal nad očekávání dobře, spíše suverénně. Pokud prohrál zápas, byla to světlá výjimka. A tak po nečekaném ukončení sezony ze strany Pavla Vítka dostal šanci v áčku. Chopil se jí pevně a zlepšoval se zápas od zápasu. Budoucnost zlínského Orla měla být zase o něco světlejší. Jenže okolnosti tomu chtěly jinak a Jirka po ročním angažmá míří do konkurenčního Slavičína. „Odcházím kvůli tomu, že bydlím daleko od Zlína,“ vysvětluje. Co dál řekl závěrem?

Jirko, neexistuje něco, co by tě ještě udrželo pro následující sezonu v Orlu?

Těžko říci, do Orla jsem šel s tím, že zde budu jeden rok a pak se uvidí. Neodcházím kvůli tomu, že by se mně v Orlu nelíbilo, ale kvůli vzdálenosti mého bydliště od Zlína.

Jak bys zhodnotil rok strávený v našem oddíle?

Určitě kladně. Kluci z Orla mě naučili spoustu nových věcí, získal jsem více zkušeností i herní jistoty a toho si samozřejmě cením. Dále jsem byl velmi spokojený s kolektivem v týmu a to jak v áčku, tak i v béčku. V týmu po celou sezónu panovala dobrá nálada, takže na mě nebyl vyvíjen jakýkoliv tlak. Hrál jsem uvolněně, každý zápas jsem si užíval. Prostě jsem se pincem bavil. A myslím, že naše výsledky nebyly vůbec špatné.
Čekal jsi před svým příchodem, že dostaneš tolik prostoru v divizním áčku?
Nečekal. Na začátku sezóny jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych hrál stabilně základ v béčku a týmu nebyl spíše na obtíž. Naštěstí jsem se zlepšoval a časem se i podíval do divizního áčka, kde jsem dostal (hlavně v druhé polovině sezóny) dost prostoru. A i tam se mi podařilo nějaký ten zápas vyhrát a pomoc tak týmu potřebným bodem.
Asi nemá cenu tajit, že tvým dalším působištěm se stane Slavičín. Už ses stihl v novém prostředí rozkoukat?
Ve Slavičíně jsem jako doma. Prostředí je mně blízké, takže s aklimatizací problém nebude. Avšak zatím na tréninky moc nechodím, protože je kvůli škole moc nestíhám. Doufám, že přestup nebude krokem zpět, ale naopak se ještě zlepším. To se vše uvidí po nadcházející sezóně.
Je vysoce pravděpodobné, že se další sezonu střetneš právě s bývalými spoluhráči z Orla. Bude to pro tebe hodně specifický souboj?
Určitě se na zápasy s bývalými spoluhráči budu těšit. Všichni se dobře známe, víme kdo jak hraje, takže to budou velmi zajímavé zápasy. Ale jako rivalitu bych to nebral.
Kromě tebe odchází z klubu také Boris Kristýnek a situace je teď poměrně nepředvídatelná a nečitelná. Jak vidíš ze svého pohledu budoucnost stolního tenisu v Orlu?
Neviděl bych ji tak špatně. A-tým bude určitě opět velmi silný. Předpokládám, že bude opět hrát na předních příčkách divizní tabulky. Trio Polák, Závada, Krejčiřík je velmi zkušené a vyrovnané, takže určitě budou hodně vyhrávat. U B-týmu si netroufám odhadnout, jak bude situace vypadat. Odešli 2 hráči, tudíž to zde bude složitější.
Díky a hodně štěstí v novém působišti!
Taky děkuji a přeji všem v Orlu mnoho úspěchů v nadcházející sezóně.

Tomáš Hochfelder: Chci si dokázat, že mám i na vyšší soutěže

Patří ke stabilním členům déčka, avšak i on prožíval během sezony těžká období. „Když jsem vypadl ze sestavy, moc nadšený jsem nebyl,“ přiznává. Tomáš Hochfelder se ovšem z téhle zkušenosti rychle otřepal a už s nadšením vyhlíží další ročník, kde mimo jiné nakoukne i do 1. okresu.

Jak hodnotíš uplynulou sezonu z tvého pohledu?

I když jsme sestoupili, i tak bych nám udělil palec nahoru. Byla to náročnější sezona, nebylo to vůbec snadné. Snažili jsme ze všech sil, bohužel nám často chyběli potřební hráči a důležité zápasy nám proklouzyi mezi prsty, ale i tak mohu hodnotit, že jsme předvedli slušný výkon.

A jaký byl uplynulý ročník pro tebe z osobního hlediska?
U mě je to nevyzpitatelné. Snažil jsem vždycky ze všech sil, ale občas mi chybělo, jak si říká, to potřebné štěstí. Z mého pohledu si myslím, že bych mohl už podávat určitě i lepší výkony. Takže teď už jen trénovat a trénovat a snad to další rok přinese větší ovoce.
Zejména po zařazení Alexe Čížka do sestavy nastal v týmu slušný přetlak. V jednom období měl možnost vedoucí drustva nasadit až 8 hráčů. I ty ses jedenkrát dostal mimo sestavu. Jak jsi takovou konkurenci snášel?
No, nejdříve jsem opravdu moc nadšený nebyl (úsměv). Za celou dobu, co hraji,  si myslím, že mě taková situce snad ani ještě nepotkala, takže to byl i pro mě velký nezvyk. Ale neměl jsem nakonec tak velký problém přes to přejít. Rozhodnutí vedoucího respektuji, věřím, že ví, co dělá.
V létě se uskuteční na Orlovně soustředění. Plánuješ se zúčastnit? Na čem bys chtěl nejvíce zapracovat?
Rozhodně ano. Věřím, že by mi to určitě velice prospělo. Pokud je něco, na čem bych chtěl zapracovat, tak by to měl být pohyb (důrazně). Po téhle sezoně ve vyšším okresu jsem zjistil, že jen ruka a hlava už nestačí. Takže v první řadě bych se určitě chtěl zaměřit na tento můj nedostatek.
Jako velmi pravděpodobná se jeví varianta, že společně s ostatními mladými spoluhráči budeš zaskovat do 1. okresu. Je to pro tebe velká výzva?
Rozhodně! Je to pro mě v tuto chvíli velká motivace. Už ve 2. okresu jsem pocítil značný rozdíl oproti 3. okresu, a tuším, že v 1. okresu to rozhodně nebude nic snadného. Budu se snažit, abych tam dosáhl nějakých uspokojivých výsledků, a dokázal si, že mám i na vyšší soutěže. 
Dokážeš vyjmenovat faktory, které tě v Orlu drží?
Hlavním faktorem, který je pro mě rozhodně nejdůležitější, je kolektiv. Na ten náš jsem fakt pyšný. Za můj, i když krátky život, jsem si prošel spousty míst, a pochopil jsem, že na kolektivu opravdu záleží. To mě na Orlu opravdu drží nejvíce.
A naopak. Najde se něco, co se ti úplně nelíbí a chtěl bys to třeba změnit?
Myslím, že to bude asi disciplína. Z mých zkušeností z předešlého klubu – tam se nacházel nějaký řád a systém, což Orlu teda určitě značně chybí. Je to sice uvolněnější, hrát si podle svého gusta, ale dle mého názoru si myslím, že ta disciplína by nám pomohla k lepším výkonům.
Obligátní otázka: Máš nějaký ping-pongový vzor?
Ne, svůj vzor opravdu nemám.

Takovou výbornou partu jsem nikde nezažil, loučí se Boris Kristýnek

Co na srdci, to na jazyku. Boris Kristýnek se neschovává za stokrát omílené fráze, vše řekne tak, jak cítí. Když se kupříkladu vrátí k loňským odchodům Svobody a Babici, bez přemýšlení vypálí: „Ani jeden z nich neměl pořádný důvod k odchodu,“ stojí si za svým. Teď on sám opouští orelskou posádku a vrací se do Hulína. „Budete mi moc chybět!“ říká na rozloučenou. Borisovi je třeba poděkovat a popřát hodně štěstí nejen v ping-pongovém životě.

Většina spoluhráčů to asi tuší, ale přesto se zeptám. Je tvé rozhodnutí jít zpět do Hulína definitivní?

Ano, je to tutovka.

Můžeš alespoň naznačit, co bylo hlavním důvodem k tomuto rozhodnutí?

Hlavním důvodem byla změna práce, protože bych musel dojíždět na tréninky i na zápasy.

Jistě už tušíš, jakou soutěž budeš v Hulíně hrát, je to tak?

Ano, s největší pravděpodobností budu hrát KP II.

Bude ti Orel chybět? Pokud ano, v čem konkrétně, na co budeš nejraději vzpomínat?

Strašně nerad odcházím, ale mám v Hulíně syna a rád si s ním zahraji. Chybět mě budete hlavně vy, všichni moji skvělí kamarádi. Takovou výbornou partu jsem nikde nezažil a už asi ani nikde nenajdu.
Loňská sezona se z pohledu „B“ týmu, ve kterém jsi působil, zachraňovala doslova za 5 minut dvanáct. Co bylo hlavní příčinou tak nestabilních výsledků mužstva?
Pozdní začátek Jirky Machary. Při prvních zápasech, které se prohrály jen těsně, znatelně chyběl. A také velmi kolísavé výkony ostatních hráčů. Ale podporovali jsme se a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.
Zmínil jsi vynikající partu. Našel bys ještě nějaké silné stránky oddílu?
Bezvadné je, jak se věnuješ mladým a doufám, že z nich vyrostou stejně zapálení hráči, jako jsme my starší. A rovněž se mi líbí, že se podporují a povzbuzují všechna družstva mezi sebou.
Nepopulární otázka, ale zkusím ji položit. Bylo něco, co ti na Orlu naopak trochu vadilo?
To víš, že vždycky něco vadí. Mně vadilo nejvíc, že jedu až z Hulína a na zápas jedeme ve třech, protože není nikdo jiný, kdo by chtěl hrát. A přitom to byl kraj a ani mladí nejevili zájem.
Situaci nepřidaly ani nečekané odchody Svobody a Babici před sezonou. Byl to tehdy šok?
Šok ani ne, ale ani jeden z nich neměl pořádný důvod. A ani nic nenaznačili, že by chtěli odejít a najednou to vybalili. Víc mě mrzel Jirka, protože byl velká opora a o Vláďovi se nebudu šířit. Bude to na síti a nerad bych někoho sice nerad, ale urazil.
Jak vidíš z tvého pohledu budoucnost Orla? Jistý je také odchod Jirky Machary a podle některých informací ani není zaručené setrvání některých dalších stávajících hráčů…
O Jiříkovi vím a ostatní jsou pro mě novinka. Budoucnost je ve vás mladých, pokud se nerozutečete do jiných pro vás lepších oddílů. Jestli se ta hlavní kvalita rozpadne, nebudou se mladí mít od koho učit a úroveň půjde rapidně dolů a to by byla obrovská škoda vzhledem k tomu, kam jste to dotáhli.

Ping-pongový vzor zatím nemám, říká Dominik Karbus

Poctivý pracant, dříč a pohodář. Tak nějak lze popsat osobnost Dominika Karbuse, který se stolnímu tenisu věnuje ani ne dva roky, ale už na sebe stihl upoutat pozornost v soutěžních zápasech. „Chci být lepší a lepší,“ bez okolků přiznává student 1. ročníku Střední zdravotnické školy ve Zlíně.

Krátce k proběhnutému turnaji v Polné. Jak jsi byl spokojený se svým výkonem?

Nedá se říci, že bych byl úplně spokojený, ale beru to jako sbírání zkušeností, které jsou cenné.

Jak se ti pozdávala celková úroveň turnaje?

Tento turnaj se hrál na vyšší úrovni, než jsem čekal,  ale myslím, že tréninkem se lze některým z hráčů, co byli přítomni, vyrovnat.

Ty jsi zhruba v půlce sezony skočil rovnýma nohama do soutěžních zápasů a hned ten první jsi dělal všechny body. Byl to tehdy pro tebe, v dobrém slova smyslu, šok?

Šok doslova ne, ale rád jsem zkusil hrát s novými lidmi. Je třeba říct, že soupeř nepatřil mezi nejlepší, což jsem v dalších zápasech poznal.

Během posledního půl roku jsi udělal slušný progres, co ti pomohlo nastartovat motory?

Především dostatek volného času, tréninky se super lidma a touha být lepší a lepší.

Právě za svou píli a pracovitost jsi svými spoluhráči chválen. Je nějaká meta, které bys chtěl jednou dosáhnout?

Byl bych spokojený, kdybych v blízké době dosáhl alespoň úrovně II. nebo III. okresní třídy, ale chce to hlavně čas a trénink.

Zmínil jsi výbornou partu v týmu. Máš ovšem nějakého spoluhráče nebo i víc spoluhráčů, se kterými si rozumíš úplně nejvíc?

To rozhodně mám!  Ale nelze je zmiňovat jmenovitě, protože každý je úplně jiný.

Na Orlovnu konečně dorazil robot. Těšíš se, až jej budeš plně využívat?

Zatím jsem byl součástí jeho sestrojení a spuštění, a byl jsem příjemně překvapený, jak něco takového může existovat.  Doposud jsem na něm trénoval jen jednou a to spíš jen tak zkušebně, těším se, až s ním budu více seznámený  a budeme všichni znát jeho úplné vlastnosti.

Jistě se i ty plánuješ zúčastnit letního soustředění na Orlovně. V kuolárech se spekuluje, že tréninkové dávky mají být opravdu tvrdé, jsi na to připravený?

Ano, chystám. Určitě jsem připravený a jsem zvědavý, jak bude probíhat. Pokud bude soustředění opravdu tvrdé, jistě to přenese své ovoce.

Poslední otázka. Máš nějaký svůj ping-pongový vzor?

Možná to bude znít divně, ale zatím nemám.

Přes léto na sobě budu tvrdě pracovat, slibuje Pepa Novák

Nelze jej přehlédnout. Jeho více než dvoumetrová výška budí u mnohých soupeřů respekt. Pepa Novák, odchovanec a jeden ze symbolů mládeže Orla Zlín, byl vyzpovídán naší redakcí. Jak je spokojený s účinkováním na proběhlém turnaji v Polné, co mu dává práce s mladými hráči a na čem chce zapracovat? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Nejprve se vraťme k turnaji v Polné. Jak jsi s jeho průběhem ze svého pohledu spokojený?

Tak určitě to mohlo být lepší. Třetí místo není až tak špatné, ale já osobně jsem nepodal úplně nejlepší výkon. Možná chybělo trochu toho pověstného štěstíčka.

Na druhou stranu dostali šanci i ti, kteří se v turnajovém prostředí teprve rozkoukávají. To může být pozitivem do budoucna, že ano?

Je pozitivní, že šanci dostávají i mladí hráči. Z mého pohledu podali kvalitní výkon a do budoucna jim to určitě pomůže.

Sledoval jsi alespoň po očku i turnaj mužů? Jak se ti líbila jeho úroveň?

Ano, sledoval. Měl velmi vysokou úroveň, naše družstva hrála dobře. Už se těším na příští rok, kdy se jej snad také zúčastním a nasbírám nové zkušenosti.

Přejděme nyní na klubovou úroveň a okresní soutěže. Byl jsi součástí „D“ týmu, který sestoupil z 2. okresní třídy. Kde vidíš hlavní příčinu problému?

Je to velká škoda, k záchraně chyběl opravdu malý kousíček. Rozhodlo nejspíš těsně prohrané utkání ve Slopném, a taky ve Fryštáku, ve kterém chyběl Erik Orság.

Poslední kolo jste přivítali KST Zlín, které přijelo téměř v nejsilnější sestavě. Po utkání se vyrojila celá řada diskuzí a spekulací. Jaký je tvůj pohled na věc?

KST už o nic nešlo, proto nechápu jejich počínání. Mohli jsme se o to porvat.

Není tajemstvím, že v poslední době pomáháš s trénováním mládeže Adamu Závadovi. Baví tě tato práce? A najde se něco, co ti na ni naopak vadí?

Je to hodně zajímavá zkušenost. Práce mě vesměs baví, ale jsou i momenty, kdy toho mám plné zuby a počítám každou minutu a přeji si, aby už trénink skončil.

Je známo, že největší problémy bývají v začátečnické skupině. Tvůj trenérský kolega si již párkrát postěžoval, že chování některých dětí je v dnešní době až přidrzlé…

To mohu potvrdit. Někdy je těžké vůbec přinutit je postavit se za stůl. A chtít, aby byli v klidu, je u některých téměř nadlidský úkol. (usmívá se)

Myslíš, že k určité nápravě může posloužit i robot, který měl, podle neoficiálních informací, dnešní den již dorazit na Orlovnu?

Touto informací jsi mě mile překvapil. Je skvělé, že konečně máme robota! Může to hodně pomoci, protože na robotu se zabaví víc dětí a nebudou mít čas vymýšlet blbosti.

V plánu je přes léto na zlínské Orlovně soustředění pro mládež, kterého se i ty plánuješ zúčastnit. Co od něj očekáváš?

Těžká otázka. Každopádně doufám, že se zlepším ve všech směrech. Hlavně budu muset zapracovat na pohybu, který je asi mou největší slabinou. Každopádně můžu slíbit, že budu tvrdě pracovat, abych mohl příští sezonu podávat co nejlepší výkony.