Archiv rubriky: Rozhovory

Mistr světa Petr Polák: Ligové zápasy budou o koncentraci

V Orlu bude letos kroutit již 7. sezonu, byl u postupu áčka z KP II do KP I, následně do divize a naposledy se podílel na senzační jízdě do 3. ligy. V létě se na mistrovství světa veteránů v Las Vegas stal přeborníkem ve čtyřhře. „Považuji to za největší úspěch kariéry,“ bez okolků přiznal 65letý matador Petr Polák, jenž bude dělat vše proto, aby společně se svými týmovými kolegy v lize nebyl do počtu. „Určitě se najde pár týmů ze spodní poloviny tabulky, se kterými se popereme o udržení v soutěži,“ neztrácí optimismus zkušený levák. „Bude to o koncentraci,“ tuší.

Petr Polák, mistr světa veteránů ve čtyřhře. Jak ti to nyní, s lehkým odstupem, zní?
Stále moc dobře a evokuje to příjemné vzpomínky.

Jak vysoko ve své bohaté kariéře tento úspěch řadíš?
S ohledem na obrovskou konkurenci, která se do Las Vegas v mé kategorii sjela, tak je to asi dosud největší úspěch.

Po tvém návratu tě spoluhráči přivítali vtipnými nápisy na různých místech Orlovny. Čekal jsi něco takového, potěšilo tě to?
Vůbec jsem to nečekal a moc mě to překvapilo a zároveň potěšilo. Podobně nečekaná odezva byla i ze strany pracovníků mého zaměstnavatele v Zoo Lešná.

Vraťme se k loňské sezoně a spanilé jízdě prvního mužstva. Co stálo za tak fantastickým ročníkem, kdy áčko prošlo soutěží s jedinou porážkou a jednou remízou?
Jízda áčka v divizi a následně i suverénní postup byl i pro mě samotného příjemným překvapením. Nastartovali jsme to hned prvním zápasem na stolech favorita (výhra 10:6 v Dolním Němčí) a postupně se ukazovalo, že na to „máme“. Mužstvo výborně doplnil mladý Tom Doležel. Postupně gradovala forma Adama Závady, který měl úžasnou 2. polovinu a po zásluze se stal nejlepším hráčem celé soutěže. I přes dlouhodobé potíže s ramenem si své uhrál i David Krejčiřík. Až na výjimky se mně naštěstí  zdravotní problémy v průběhu sezóny vyhýbaly a své penzum bodů jsem si také uhrál. Nárazově, ale velmi úspěšně zaskočil z béčka i Pavel Vítek. A v neposlední řadě jsme i vhodně sestavili deblové dvojice.

Asi mi dáš za pravdu, že domácí zápas s Dolním Němčím byl absolutním vrcholem…
Odvetný zápas s Dolním Němčím měl hodně nešťastnou předehru. Den před zápasem jsem upadl v Lešné na zledovatělé vozovce a pohmoždil si rameno „hrací“ levé ruky, což mě na cca 2 měsíce vyřadilo ze hry. Samotný zápas ale ukázal sílu „zbytku“ mančaftu, který se semkl, odehrál výbornou partii  s posíleným favoritem (Mikulec) a konečný výsledek 9:9 byl vlastně s ohledem na průběžnou tabulku velkým vítězstvím. Navíc měl zápas skvělou atmosféru, přišlo na orelské poměry hodně diváků a dramatické zápasy měly výbornou úroveň.

Čeká vás 3. liga. Mnoho lidí vás pasuje na jasné outsidery soutěže. Vidíš to stejně?
Určitě se najde pár týmů ze spodní poloviny tabulky, se kterými se o udržení v soutěži popereme. Vzhledem k úzkému kádru bude hodně důležité, aby se hráčům základního kádru vyhnuly zdravotní komplikace.

Jako jediný z mužstva máš ligové zkušenosti. Budeš chtít své spoluhráče správným způsobem směrovat?
Technicky a úderově jsou spoluhráči vybaveni na „ligové“ úrovni. Bude to ale mnohem víc o koncentraci v průběhu zápasu a udržení vysokého standardu hry v průběhu celého utkání.

V Orlu už působíš několik let, máš za sebou řadu angažmá v extralize, hrál jsi v Německu. Najdeš přesto v našem klubu něco výjimečného, co jsi jinde nezažil? Něco, co tě příjemně překvapilo nebo naopak zklamalo?
Těžko se to srovnává. V naší nejvyšší soutěži i poté v Německu jsem hrál v týmech, které byly ve své době  finančně dobře zabezpečeny a od toho se odvíjely podmínky i pro samotné hráče. Po této stránce je Orel stále „amatérským“ oddílem. Ale je zde výborná parta nadšenců, která už teď dosáhla něčeho, co si před několika lety nikdo nedokázal představit.

Tomáš Doležel mladší: Cítím velkou zodpovědnost

Ani zdaleka Orel ve své historii nikdy nezplatil tak vysokou sumu za přestup hráče. Tomáš Doležel byl ovšem natolik lákavým zbožím, že se do něj klub rozhodl investovat. „Cítím velkou zodpovědnost,“ přiznává 15letý mladík v rozhovoru, ve kterém mimo jiné prozradil, jak se jeho přestup urodil.

Tome, už ses stihl v novém prostředí rozkoukat a aklimatizovat?
Ano, už je to v pohodě.

Můžeš prozradit, jak ses dozvěděl o zájmu Orla?
Řekl mi o tom taťka. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, tak jsem si řekl, že do toho půjdu.

Co tě na té nabídce nejvíc lákalo?
Především to, že si zahraji vyšší soutěž a vyzkouším si nové prostředí.

Určitě ses už stihl s některými spoluhráči seznámit. Jak na tebe působí prostředí a kolektiv na Orlu?
Všichni jsou úplně v pohodě.

Jak vnímáš to, že Orel vynaložil historicky nejvyšší částku právě za tvůj přestup?
Na jednu stranu mě těší, že je o mě takový zájem, ale na druhou cítím velkou zodpovědnost.

Poprvé v životě dostaneš šanci v divizi. Věříš, že se dokážeš rychle zorientovat, nebo počítáš s tím, že ze začátku si budeš muset zvykat na vyšší úroveň?
Doufám, že to zvládnu, ale spíš si myslím, že ze začátku si budu spíš zvykat.

Ve všech předchozích sezonách se áčko Orla pohybovalo na špičce divize. Věříš, že bude v silách mužstva podobné výkony zopakovat?
Doufám. Snad ano. Hlavně to nechci kazit. (smích)

Ještě jen krátce k tvému působení v KST Zlín. Jak bys celkově zhodnotil ty roky strávené na Podvesné?
Ze začátku super, všechno klapalo. Ale poslední dva roky už to nemělo význam. Byli jsme tam 3 kluci a hráli spolu celý rok.

Po kterém z tvých bývalých spoluhráčů se ti bude nejvíc stýskat?
Asi po všech stejně.

 

Nová éra oddílu zatím nezapočala, říká Pavel Vítek

Každou odpověď pečlivě zvažoval, z jeho obličeje se daly vyčíst různé emoce. Občas se upřímně zasmál, jindy bylo vidět, jak moc mu záleží na tom, aby oddíl šlapal tak, jak má. Pavel Vítek v příští sezoně povede okresní družstvo směrem do krajského přeboru. „Nevyhlásit postup do kraje jako cíl by bylo alibistické,“ je si vědom. V obsáhlém rozhovoru padla řeč také na nové posily a vůbec na oddíl jako celek.

Pavle, přestupy avizovaných hráčů byly konečně dotaženy. Je to úleva?
Pro mě osobně ano (smích). Posily jsme vytipovali dle mého názoru správně. Vybírali jsme na základě charakteru, všichni již do týmu také zapadli, což jsme viděli na posezónní akci na chatě Davida Šaura. Každopádně jsem rád, že už máme všechna razítka. Navíc se mi povedlo dotáhnout náhradu za mě osobně. (úsměv)

Jak vůbec došlo k prvnímu kontaktu s hráči?
První kontakty měl na starosti Vlasťa Svoboda, s Gábinou a Tomášem se dobře znají. Odvedl vynikající práci. Zbytek již byla pro mě taková úřední řehole. Mladého Tomáše jsem osobně měl vytipovaného již dřív, byl jsem na pár trénincích v KST a viděl jsem, že je šikovný, přestože byl některými trochu odstaven.

Jak se situace vyvíjela? Věřili jste od samého začátku, že by přestupy mohly klapnout?Osobně jsem šance, že vyjdou všichni, co jsme měli v hledáčku, odhadoval na nějakých 30 %. U starších jsem tušil, že by to mohlo klapnout. U mládeho Toma moc ne – doteď si myslím, že si v KST špatně spočítali, s kým budou hrát. V Tomovi jsme získali mladého a perspektivního kluka, což je příslibem do budoucna vzhledem k nezbytné generační obměně. Bude nutné, aby někdo přebral štafetu.

Právě mladý Tomáš je největší posilou a dostane šanci v divizi. Věříš, že se rychle adaptuje do mužstva a že se postupem času vyrovná se soutěží?
Kdybych nevěřil, že na divizi má, tak by klub pravděpodobně neplatil tak vysokou a historicky vůbec nejvyšší částku. Tomovi věřím, tak jako budoucí spoluhráči. Povahou je spíše flegmatický, což je pro adaptaci důležité, neboť první porážky přijdou a je třeba se s nimi vyrovnat. Pokud bude makat, tak jak zatím maká pod taktovkou Peti Poláka a ostatních, tak půjde nahoru. Zpočátku těžko odhadovat, ale v průběhu soutěže bude velmi platným hráčem. Ještě bych dodal, že Tom je z výkonnostního a strategického hlediska největší posilou, ale jsem strašně rád i za Gábinu se starším Tomášem, kteří rozšíří skvělou partu v céčku. A nebál bych se říct, že Kristýna ještě může všem vytřít zrak.

Již si zmínil vysokou částku, kterou musel klub za přestupy zaplatit. Rozhodovali jste se dlouho, jestli do toho jít nebo ne?
Tady se nejednalo o částku za konkrétního hráče, tak vysokou sumu bychom za normálních okolností určitě neplatili. Rozhodli jsme se ji ovšem vynaložit kvůli udržení standardu, jež je v klubu nastaven a chtěli jsme jej zachovat. Díky příchodu Toma jsme schopni být variabilnější i v ostatních družstvech a umožní nám jednak porvat se o postup v okresech, navíc budeme mít dostatečný počet lidí na všech soupiskách.

Dostáváme se k jednotlivým družstvům. Načrtnuté soupisky zatím vypadají velice zajímavě. Dá se už v tuto chvíli předpovědět, která družstva se mohou porvat o postup?
Zatím bych nepředjímal. Ale nejvyšší ambice  by zřejmě mělo mít béčko. Zde může nastat jediný problém, pokud by se družstvo nescházelo v dostatečně silné sestavě. Céčko bude tradičně velmi kvalitní, loňské 2. místo budiž důkazem, teď jim pouze přibyde konkurence v podobě béčka (smích). Je dost možné, že se družstva porvou mezi sebou (úsměv).

Zmínili jsi béčko. To bude tvořeno celou řadou mladých hráčů, ty jim budeš zřejmě šéfovat. Co budeš od nastupující generace očekávat?
Budu očekávat, že mi nějakým způsobem vrátí mou věnovanou energii do šéfování družstva. Očekávám především zodpovědný přístup a také aby si dostali do hlavy, že táhneme za jeden provaz. Kluci by si měli uvědomit, že tyhle změny nastávají především kvůli nim. Jejich snahou by mělo být mít úspěšnost nad 50 %, abychom při tvorbě soupisek do kraje, pokud bychom postoupili, nemuseli dělat kompromisy. Zároveň očekávám, že kluci pochopí, že nic není zadarmo. Pinec se nejde naučit sám, stejně tak klub nefunguje samospádem a tak jako my (já, taťka, Adam) se snažíme pomáhat mladým, tak i oni by měli pomáhat oddílu minimálně bodovým přísunem i v nižších soutěží a více se zapojit do běhu oddílu. Kraj chceme především pro ně, ne pro nás.

Příchodem nových hráčů vznikne v některých družstvech poměrně přetlak. Dá se očekávat boj o sestavu. Budeš ty osobně brát ohled třeba na letní přípravu a tréninkovou účast mladých hráčů? Budeš ochoten udělat nepopulární opatření a někoho třeba odstavit, když nebude makat?
Tvořit sestavu budu na základě mnoha faktorů, přístup je jedním z hlavních. Úkolem bude postup do kraje, takže nemůžu čarovat až příliš. Samozřejmě, jak jsem již předeslal, budu počítat s tím, že kluci budou minimálně každý druhý zápas hrát. Nicméně  jako největší cíl si letos vytyčuji ne vyhrát okresní soutěž, ale připravit družstvo pro kraj a následně případně vyšší soutěže. Neočekávám od kluků uspokojení s bodem po bídném výkonu bez tréninku, ale uvědomování si svých nedostatků. Tímto zahajuji roční přípravu na krajskou soutěž.

Minulou sezonu se zdálo, jako by byl stolní tenis v Orlu v určitém útlumu. Bereš příchody posil potažmo postupové ambice jako jakýsi restart a novou éru oddílu?
Těžká otázka. Bohužel ale musím odpovědět, že zatím ne. To z několika důvodů: zaprvé naším nejlepším hráčem je stále matador Petr Polák (úsměv), nejvíce práce kolem oddílu dělá taťka (Milan Vítek). Od mladých navíc zatím nevidím snahu zapojit se více do chodu oddílu. Žádný z hlavních úseků ještě nevede nikdo z mladší generace, navíc kluci, kteří nepředběhnou chlapy v konkurenčním družstvu, se nemohou objevit na základu kraje a tím pádem neberu jakýkoliv nástup nové generace za ukončený. Osobně vidím v některých  velkou perspektivu, jsou technicky šikovní, například Tomáš Hochfelder a Pepa Novák vypadají zodpovědně – až tito dva budou v kraji a podílet se na výchově další generace, pak teprve naše role skončila a můžeme už hrát jenom pinec, to teprve bude nová éra. (smích)

Neočekával jsi ty osobně, že ta generační výměna bude probíhat rychleji?
I my jsme začínali ten kraj hrát pozdě, takže stále mají šanci a právě teď je pravá doba, aby na sobě začali tvrdě pracovat. Myslím, že vše probíhá v pohodě, musíme vzít v potaz, že pro kluky je pinec především zábavou a někteří měli složitý rok se vším všudy. Hráči, o kterých se bavíme, jsou ve věku kolem 20 let, což je věk, kdy i my, tedy například David Krejčiřík a Adam Závada, jsme si teprve začali dávat do těla a klást velké cíle. Prostor pro růst určitě je, vždyť i Peťa Polák do toho šlápl pořádně v pětadvaceti a kam až došlápl (úsměv). Samozřejmě v dnešní době je to již utopie, na druhou stranu minimálně divize, případně ještě o krůček posunout hranici, je výhledově v jejich možnostech. Záleží jen na nich samotných, jak k tomu přistoupí.

Nechybí ti přece jenom u těchto mladých hráčů větší vůle něco dokázat? Že na místo sebezapření raději zvolí pohodlnější a jednodušší cestu?
Nemyslím si, že by jim chyběla touha něčeho dosáhnout, ale jak říkáš, je to o prvním překonání sebe sama. Možná naopak pozoruji u kluků kolikrát až přemotivovanost, čekám pouze, kdy kluci pochopí, že nakonec nejjednodušší cesta vede skrz pravidelný a poctivý (důrazně) trénink, který nelze ničím nahradit, což je vidět i na mých výsledcích (úsměv). Věřím tomu, že při bodově zvládnutém vstupu do sezony a euforii jim to dojde a jejich tréninková morálka se zlepší.

Před vámi je vůbec dost práce. Zejména mládež  a její výchova zřejmě projde nutnou proměnou. Už máte alespoň hrubé plány?
Prvotním plánem je nábor, zachování mládeže je pochopitelně pro oddíl priorita. Zvažujeme více variant, určitě dojde k jistému rozšíření trenérského štábu s tím, že pochopitelně musíme určit hlavního kouče, který ponese odpovědnost. Tím, že rozdělíme práci a nehodíme to jen na jednoho člověka, očekávám větší zapojení každého, kdo bude ochoten přidat pomocnou ruku. Někdo může pomoct s tréninkem, někdo s papírováním, každého zapřáhneme.

Ještě jenom krátce k uplynulé sezoně. Je něco nebo někdo, koho bys vyzdvihnul nebo naopak koho bys zkritizoval?
Loňská sezona byla náročná pro všechny, vyzdvihnul bych všechna družstva, že to zvládla. Áčko složitou situaci se sestavou, céčko udržení v soutěži a béčku patří poděkování, že dohráli sezonu naplno i s ohledem na vedelejší mančaft a látání sestavy. Je třeba ocenit všechny, kteří byli ochotni hrát za den i více zápasů. Zvláštní poděkování patří Peťovi Polákovi a Adamovi Závadovi za pomoc ve složitých podmínkách a oddanost oddílu v těch nejtěžších chvílích. Jsem rád, že příští sezonu můžu s čistým svědomím mnoha hráčům slíbit jako jednodušší a, doufejme, úspěšnější.

 

Přestup s návratem: Orel posílí Richard Kalup

V probíhající sezoně hlásí Orel Zlín první posilu. Na přestup s návratem přichází z Fryštáku Richard Kalup, který bude nastupovat především za déčko ve 2. okresní třídě. Premiéru zažije možná už tento pátek na půdě Šarov.

49letý Richard Kalup nastartoval svou kariéru na Rackové, kde v tehdejší 5. okresní třídě prakticky nepoznával slovo „prohra“. Soutěž mu zcela logicky začala být malá. Tak se přesunul do Želechovic. Tam nastupoval převážně ve 3. okresní třídě, než se před třemi lety přesunul do Fryštáku, za který soutěžil ve 2. a 1. okresu.

Stolnětenisový nadšenec s nepříjemným servisem a neutuchající vůli nyní bude svůj um prokazovat v Orlu Zlín, kam přichází z Fryštáku na přestup s návratem. Zapojí se hlavně do dění déčka, čili zápasový rytmus bude chytat převážně ve 2. okrese.

Richard Kalup: Doma na ledničce už mám vyvěšený rozpis na sezonu

Takových zapálených sportovců, jako je on, je jako šafránu. O to víc je třeba si jich cenit. Richard Kalup se minimálně pro tuto sezonu stává jedním z nás. Orelská rodina vítá nového člena. Přečtete si exkluzivní rozhovor s novou posilou klubu, který nepostrádá vážnost a místy ani vtip.

Richarde, jak se zrodil tvůj přestup (s návratem) do Orla?

Ve Fryštáku jsou na kraj a divizi hodně nabité soupisky, čehož si všiml můj kámoš a kolega Pavel Vítek. Slovo dalo slovo a přestup se povedl.

Předpokládám tedy, že na Orlu očekáváš vyšší zápasovou zátěž než by tomu bylo ve Fryštáku…

Přesně, už jsem doma na ledničku vyvěsil rozpis na celou sezónu, aby bylo hned od začátku ve všem jasno.

Můžeš ještě prozradit, jak nahlíží na stolní tenis v Orlu Zlín tví kolegové ve Fryštáku, zda se klub těší patřičnému respektu?

Popravdě se o druhých oddílech raději bavíme jako o soupeřích, s respektem a zároveň zostra, ovšem fakt, že přestup byl schválen bez jakýchkoliv obstrukcí, napovídá o tom, že mě půjčují do dobrých rukou

Správně jsi zmínil slůvko „půjčují“, neboť přicházíš na tzv. přestup s návratem. Dovedeš již v tuto chvíli s jistotou říci, že po sezoně se vrátíš zpět do Fryštáku, nebo nelze vyloučit, že spolupráce s Orlem může být třeba i dlouhodobější?

To už bychom vstoupili na tenký led oddílové politiky, která není moji silnou stránkou. Tady bych se přidržel stanov a podtrhnul, že se jedná o přestup s návratem. „O tom, co bude zítra, nikdo nic neví.“ (Mika Waltari). „Natož pak po konci sezóny.“ (Richard Kalup)

Přejděmě k tvé pozici v Orlu. Budeš nastupovat především za déčko ve II. okresní třídě. Družstvo bude plné mladých kluků. Zvládneš je ukočírovat?

To bude spíš na kapitánovi družstva, Ivetě Zámečníkové, ale protože je to zkušená pedagožka a mimořádně zapálena stolní tenistka, tuším, že nás rychle srovná do latě…

Pokud se stihne vše administrativně dořešit, měl bys nastoupit již v pátek v Šarovech. Cítíš, že máš dobře natrénováno?

Tréninkové nasazení mám dobré, se špičkovými hráči. Dnes na svátek Sv. Václava jsem absolvoval dvoufázový trénink. Ale jak pravil stařeček Pagáč: „Já jsem byl silný v hospodě, ale medvěd byl silnější v cirkuse.“ Mimochodem, na Šarovy se těším, myslím, že si zahraji proti svým bývalým spoluhráčům z družstva Marku Zuzaníkovi a Martinu Solařovi, tak doufám, že tam mezitím nenalepili nějakého ježka, i když teď si vzpomínám, že i to už tam bylo…

Na závěr si neodpustím ještě jednu otázečku. Ty jsi známý tím, že rád zkoušíš experimentovat s různými prkny a potahy. Už jsi našel raketu, která ti bude nejvíce sedět?

Pro tuto sezónu jsou momentálně v úzkém výběru dvě, a to Stiga OC a Butterfly Grubba Pro, čili žádná divočina a žádný carbon.

Pavel Vítek zvítězil na okresních přeborech. Náš oddíl byl nejvíc vidět, pochvaluje si

Získal zlatou medaili na okresních přeborech ve dvouhře i ve čtyřhře s Mirou Svobodou. Pavel Vítek zaslouženě ovládl celý turnaj. Nejen o něm, ale také o průběhu letošní sezony se pěkně rozpovídal. Zde přinášíme rozhovor s odchovancem Orla Zlín.

Pavle, na uplynulém okresním přeboru jsi triumfoval jak ve dvouhrách, tak ve čtyřhrách s parťákem Mirou Svobodou. Kterého úspěchu si považuješ více?
Jednoznačně soutěž čtyřher, protože to bylo vydřené, a přesto nakonec zasloužené vítězství a navíc jsem snad parťákovi přinesl i trochu radosti v novém roce. S Mirou jsme hráli poprvé, takže první 2 zápasy jsme si museli spoustu věcí ujasňovat, ale nakonec si to sedlo. Největší skalp jsme měli již ve čtvrtfinále, kdy nás prověřilo duo Konečný – Holík a musím objektivně říct, že jsem nás nepasoval do role favoritů, ale o to víc si pak člověk toho vítězství váží. Nejtěžší pak bylo pochopitelně zvládnout fyzicky i psychicky finále, zvlášť za stavu 0-1 na sety, ale dá se říct, že jsem celou dobu věděl, jak to dopadne, protože výkon mého spoluhráče, který dodržel všechny taktické pokyny a velmi málo chyboval, byl natolik konzistentní, že jsem nebyl pod tlakem při tvoření hry a bylo jen otázkou času, kdy se mi podaří zlomit odpor soupeřů.

Vůbec to byl povedený turnaj ze strany zlínského Orla. Vlasťa Svoboda získal bronz ve dvouhrách a ve čtyřhrách s Davidem Šaurem. Dá se tedy říct, že z tohoto pohledu nebylo na turnaji lepšího oddílu. Souhlasíš?
Náš oddíl byl skutečně nejvíc vidět. Již jen z jednoduchého pohledu na 8 pohárových příček, ze kterých jsme brali 4, včetně obou zlatých. Skutečně všichni hráči reprezentovali náš oddíl znamenitě. Nicméně nejde pouze o medaile – všichni naši hráči postoupili ze svých skupin do pavouka, což je minimálně u Dominika Karbuse a Borise Kristýnka krásný úspěch, a to ještě Boris prohrál 3-2 v bitvě s pozdějším semifinalistou Raškou. Kromě toho David Šaur vypadl se mnou poté, co již překonal krizi z počátku turnaje, kdy se dostal do vyřazovací části doslova o prsa a nabral druhý dech.  Je otázkou kam až mohl dojít mít jiný los. Alespoň se „zahojil“ ve čtyřhře, když s Vlasťou vyřadili dva velmi dobré debly Gazdoš – Vyoral a Trčka – Fojtík, přičemž minimálně prvně jmenovaní mohli reálně vyhrát celý turnaj. Navíc předvedená hra byla ze strany našich hráčů perfektní a výměny byly i zásluhou soupeřů hezčí, než co jsme předváděli my s Mirkem.

Turnajem jsi prošel s velkým přehledem. Dovedeš přesto říct, který zápas byl pro tebe nejtěžší?
Pravda, za celý den se mi nestalo, že bych měl nějaké vážnější problémy, ale respekt jsem měl. Narazil jsem například na Holíka, který hraje stylově hezký a fyzicky náročný ping-pong, nicméně tam rozhodlo, že mu chybí zkušenosti z vyšších soutěží. Ty má naopak David Konečný, kterého jsem potkal ve finále, nicméně s ním se známe a ping-pong je také souboj jednotlivých stylů a musím říct, že jeho hra mi prostě vyhovuje a od začátku jsem věděl, co přesně musím hrát, a bylo to jen o tom, zda se mi to podaří i tentokráte a naštěstí vše klapalo. Před Davidem nicméně smekám, jeho hra získala za poslední roky řád a zlepšil se, určitě to nebylo tak, že bych si mohl dovolit vypustit byť jediný balón. Oba tyto zápasy jsem tedy sice vyhrál 3-0, ale od stolu se mi šlo daleko lépe, než ke stolu.

V letošní sezoně působíš jak v 1. okresu, tak v divizi. Jak těžké je přepínat mezi těmito dvěma soutěžemi?
Jsou to dva jiné úplně jiné světy. Rozdíl mezi těmi soutěžemi je několik tříd a to se projevit zkrátka musí. Je faktem, že zatímco v okresních třídách hraji spíš na jistotu a vím, co si můžu dovolit, přičemž se stejnou hrou bych v divizi jen sbíral míčky a musím hrát na riziko, do každého míčku dat vše. Těžké je tak především přepínat v rámci jednoho dne, kdy hrajeme třeba 3 hodiny zápas a mě stačí ťukat na půl plynu a hned poté se ještě nahecovat k maximálnímu výkonu, který stejně mnohdy nestačí. Také to znamená hrát často 3 zápasy za víkend, což je hodně náročné již samo o sobě, a tak je třeba mít v hlavě nějaký motor, nějakou motivaci se do toho dokopat. Naštěstí se mi to daří díky skvělé partě, kterou na Orlu máme. V áčku to prostě nechci kamarádům kazit, a když už, tak ať je aspoň vidět, že jsem bojoval na hranici možností, a naopak za béčko hraji rád kvůli klukům, kterým můžu něco málo předat a věřím, že je to se mnou i baví. Navíc jsem už pár dobrých týmů obrali o body, takže spokojenost.

V divizi jste po první půli čtvrtí se zrátou pouhého bodu na třetí Dolní Němčí. Nepovažuješ to za malý zázrak vzhledem k tomu, jaké problémy s hráči muselo áčko před sezonou řešit?
Možná to bude znít divně, ale vůbec ne. Kvalita našeho tria Polák-Závada-Krejčiřík je taková, že skutečně lze vyhrávat i ve třech a navíc je na všechny o to větší tlak, takže i když si to možná někteří nechtějí připustit, tak hrají lépe, než kdyby se mohli spolehnout na dalšího vzadu. Teď prostě pro některé porážky není omluva, a tak radši neprohrávají. Když si promítnu sestavy jednotlivých týmů, tak myslím, že 4. místo přesně odpovídá současným možnostem. Uvidíme samozřejmě, co bude další půlku a ještě zvědavější jsem na příští sezónu, nicméně k současné pozici není co dodat.

Ze strany kapitána Krejčiříka a ostatních týmových kolegů jdou na tvou hru dobré reference, oproti loňsku je to jiná káva. V čem tkví tahle pozitivní změna?
Osobně bych se nijak nechválil, spíš bych to utnul tím, že to je lepší než loni. Minulou sezónu jsem byl prakticky bez tréninku, zápasů jsem stihl necelou polovinu a povinností bylo opravdu hodně, takže jsem během volna chtěl mít skutečně volno a ne se ještě likvidovat i fyzicky. Letos jsem přehodil myšlení a znovu jsem si uvědomil, že právě stolní tenis je nejlepší formou odpočinku, kdy si člověk vyčistí hlavu a vzpomněl jsem si na to, že se líp usíná se zničeným tělem, než když v hlavě lítají myšlenky na všechny ty věci kolem. Zkrátka mi ping-pong už zase pomáhá, a proto se pouze postupně vracím na nějakou tu úroveň, jakou jsem měl třeba před dvěma, třemi lety, kdy jsem hrál určitě líp než letos. Samozřejmě znám svůj strop, přes který se nedostanu, nicméně ještě to může být stále o chlup lepší

Áčko je v půlce sezony ve vrchních patrech. Chceme zabojovat o třetí místo, burcuje kapitán Krejčiřík

Nad účinkováním divizního „A“ týmu se před sezonou stahovala mračna. Problémy se sestavou, absence čtvrtého hráče, nejistý zdravotní stav Davida Krejčiříka. Jenže mužstvo vedené „ocelovým dědkem“ Polákem se vybičovalo k vynikajícím výsledkům! Bilance? 8 výher a 3 prohry. Soudržný mančaft si dokázal poradit i v zápasech, kdy nebyl zcela kompletní. V půli sezony se vyhřívá na pěkné 4. příčce se ztrátou jediného bodu na třetí Dolní Němčí. Na slovíčko jsme si vzali kapitána Davida Krejčiříka. Jak je spokojený s dosavadním průběhem? Co pozitivního přinesl debakl jeho týmu na KST? Čtěte dále…

 Váš tým se po polovině soutěže nachází na 4. příčce, panuje spokojenost?

Při pohledu na tabulku panuje velká spokojenost. Určitě bych před sezonou netipoval, že budeme takto vysoko. I když při pohledu na počet bodů si říkám, že bychom to mohli dotáhnout třeba ještě o příčku výš, pokud všechno půjde, jak má.

Znamená to tedy, že se pokusíte zabojovat o 3. místo?

Určitě! Ale ani to 2. místo nevypadá špatně. (úsměv)

Letos jste se ze začátku sezony museli spoléhat na hráče, kteří s divizí nemají prakticky žádné zkušenosti. Postupně se prostřídali David Šaur, Milan Vítek, Vlasťa Svoboda, Tomáš Hochfelder. Jak se s těžkou rolí popasovali?

Osobně si myslím, že se s tím popasovali výborně a odehráli dobré zápasy. Moc si cením toho, že nám takto vychází vstříc. A předpokládám, že to nebylo naposledy, co dostali šanci si zahrát divizi a urvat nějaký ten životní výsledek.

„Myslím, že výpadek na KST posloužil jako potřebný budíček. Snad už se nebude nic podobného opakovat!“

Letos se v dobrém světle ukazuje Pavel Vítek. Rozdíl oproti loňsku je patrný, že?

Maximálně. Je vidět, že letos je v podstatně lepší pohodě, což se pozitivně odráží na jeho hře.

Přestože týmové výsledky jsou vynikající, také vy jste si vybrali slabší chvilku. Co nastalo po debaklu 0:10 na KST? Promluvili jste si?

Hlavně jsme začali konečně alespoň trochu pravidelně trénovat. (úsměv)

A poté se výsledky a předváděná hra výrazně zvedly. Takže pomyslná facka padla na úrodnou půdu?

Myslím, že to posloužilo jako potřebný budíček. Snad už se nebude nic podobného opakovat!

Jsem na kluky hrdý, hlásí Pavel Vítek porážce navzdory

Souboj béčka s céčkem vyzněl pro zkušenější partu. Tip redakce se ukázal jako správný, když Novotný a spol. zvládli utkání v poměru 11:7. Jak už výsledek napovídá, rozhodně to nebyla jednoznačná záležitost. To potvrzuje i Pavel Vítek, tahoun béčka, v obsáhlém rozhovoru.

V sobotním zápase klubových družstev bylo úspěšnější céčko s matadory v sestavě. Co bylo pomyslným jazýčkem na vahách?
Pokud vezmeme v úvahu sílu hráčů nasazených k zápasu za oba týmy, tak céčko bylo favoritem a bohužel se jim povedlo utkání prakticky rozhodnout již po úvodních čtyřhrách. Tah s rozhozením dlouholetého tandemu Vaněk-Novotný vyšel – bylo těžké mému spoluhráči vysvětlovat, že proti nám hraje soft+anťák a tráva+sendvič, do těch falší by se určitě zamotal i zkušenější hráč. Přesto jsme s Tomem bojovali a dostali se až k neproměněnému matchpointu. Tento mírný náskok si pak céčkaři udrželi až do konce, byť několikrát měli i trochu štěstí, ale to k tomu patří.

Kromě tebe naskočili za béčko mladí kluci. Jak jsi byl spokojený s jejich výkonem? Vyzdvihl bys někoho konkrétně?
Chtěl bych tímto kluky zpětně pochválit za perfektní přístup k utkání. Snažil jsem se je hecovat a především jim radit, jak se vypořádat především s výborným servisem a změnami rytmu a falší, díky kterým jsou naši chlapi velmi nebezpečným a neoblíbeným soupeřem pro většinu okresu. Tom, Pepa i Paťa splnili všechny taktické pokyny, a jen trocha zkušeností je dělila od velkého úspěchu, když se občas nechali unést, nebo se báli vyhrát. Nicméně naprostou většinu výměn odehráli na hraně svých možností a ukázali, že na sezónu se připravili dobře a jistotu v jednotlivých úderech měli daleko vyšší, než náš soupeř.

Vyzdvihnout musím hlavně Toma Hochfeldera, který zahrál tak, že zaskočil jak mě, tak hlavně Honzu Vaňka a také Vlastíka Svobodu, což bylo velké překvapení. Snad jen zápasu s Oldou Novotným mohl Tomáš litovat, ale řekl bych, že odnést si 3 body, to už by bylo příliš, pořád je na čem pracovat a Tom si to jistě uvědomuje. Jsem za něj moc rád, protože zjistil, že poctivý trénink a dodržování taktiky k bodům povede i ve vyšší soutěži a to určitě psychicky pomůže.
Patrik jedním bodem rozhodně nezklamal, výkon podal slušný, ruku má doslova zlatou, ale to o něm již dávno víme. Na čem zapracovat samozřejmě víme také a to si na tréninku probereme, ale převážil určitě kladný pocit, jistě i Paťa je za bod rád. Větší pochvalu si jistě zaslouží Pepa Novák, kterého je mi, přiznám se, trochu líto, protože jeho výkon si určitě bod zasloužil. Do zápasu vstoupil trochu ustrašeně, ale v jeho průběhu odevzdal to nejlepší, co mohl. Především s Oldou vedl ještě 9:4 v pátém setu a volalo to po prvním vítězství v této soutěži. Líbilo se mi, že dovedl udržet míč ve hře a až na ukvapený závěr si celou dobu vybíral správné míče pro zahájení útoku a ve finálním úderu se nemýlil, přesně to musí hrát. Určitě i on si dokázal, že se s chlapama dá hrát a to bylo nejdůležitější – před zápasem si určitě ve vedlejším družstvu mysleli, že proti mladým vyhrají v pohodě, ale nakonec se o výsledek museli strachovat. Samozřejmě nejde o tento zápas, ale o povzbuzení do celé sezóny a vědomí, že na tu soutěž mají.

Jak moc se projevila nepřítomnost Davida Šaura?
Co si budeme namlouvat, David je krajský hráč a pro nás důležitá postava. Pevně věřím, že je to první a zároveň taky poslední omluvenka v této sezóně, a že spolu s ním pro kluky udržíme soutěž i pro následující rok. Nemusím se asi s nikým přít o to, že kdyby Dejv v sobotu nastoupil, hrál se jiný zápas. Ale upřímně – jsem rád za to, že dostali šanci kluci, jeden z nich by stál a to by byla škoda. Sahali jsme nečekaně po remíze a to by byl větší úspěch, než vyhrát 12:6 v plné sestavě. Takových vítězství si pár během roku uhrajeme, ale budeme se snažit, aby kluci obecně hráli co nejvíc takovýchto utkání, ve kterých můžou růst.

Užíval sis ty sám o sobě zápas proti letitým známým?
Na to není jednoznačná odpověď. Co se týče samotných zápasů, tak přestože chlapy znám a od začátku jsme věděli, jak to nejspíš dopadne, tak je to úplně jiná hra, než na kterou jsem zvyklý – moc dlouhých výměn tu nebylo a těžko se tak udržuji v tempu. Co mi bylo opravdu nepříjemné, byla jistá rozpolcenost, kdy jsem se pochopitelně snažil radit klukům, co nejlépe to šlo a povzbuzovat je, ale je těžké fandit proti dlouholetým spoluhráčům. O to víc musím vyzdvihnout i výkon Oldy Novotného, který uhrál 3 body a to navzdory tomu, že kluci měli větší jistotu, hráli přesně mnou naordinovaný styl hry, který jemu nevyhovuje, a navrch měli obrovskou motivaci. Klobouk dolů před ním, že to ustál. Jsem rád, že po zápase jsme si sedli v hospodě a nikdo z chlapů mi nevyčítal, že jsem nastoupil. Asi byli celkově rádi za to, že jednak vyhráli a druhak, že i kluci hráli dobře, což je pro oddíl určitě přínos.

Proběhla před utkáním nějaká hecovačka s tvým otcem?
V menší míře, než bych čekal, ale bylo to dáno tím, že taťka původně neměl vůbec nastoupit, a pak přijel jen jako žolík a do hry se mu nechtělo. Měl jsem ale například telefonát ještě v sobotu ráno, že bych se mohl zdržet v ZOO a zápas nestihnout…
Jsem hrdý na to, že kluci donutili céčkaře k tomuto střídání, nechci spekulovat, jak by to vypadalo, kdyby se hrálo na závěr utkání zápas Tom vs. Tom, přeci jen taťka je pro kluky ještě příliš velké sousto, i když naše hvězda večera Tomáš Hochfelder s ním podal sympatický výkon. Opět se k tomu vracím, ale i toto dokazuje, že si naše stará garda nebyla úplně jistá vítězstvím a to je pro kluky poklona.
Taťka mě k ping-pongu vedl a hrál jsem proti němu nesčetněkrát, vždy je to trochu zvláštní, a byť by se dal čekat opak, tak proti němu nedokážu zahrát naplno, protože jej velmi respektuji a mám ho rád. Tentokráte mi vzdoroval skutečně dlouho, a když do utkání vstoupil jako uragán a vedl 6:0, tak jsem trochu znejistěl, ale podařilo se mi ten set otočit, vyhrát 13:11 a následně už vývoj utkání hlídat, kdybych ale ten první set prohrál, skutečně bych byl přinucen podat maximální výkon a je otázkou, zda bych se k němu přinutil…

V odvetě jistě budete chtít získat všechny body zpět, budete připraveni?
Jelikož odveta je až za měsíc, takže naši sestavu a formu nemůžu zaručit, nicméně určitě chlapům něco dlužíme a měli bychom mít k dispozici kapitána Šaura, o kterém již byla řeč, a z toho důvodu odhaduji výsledek odvety naprosto kontrolovaných 10:8 v náš prospěch  Tentokráte bude na straně céčka zkusit zlomit nezvratný osud…

David Šaur: Moje fyzická příprava? Nošení dříví na chatě

Pavel Vítek, Tomáš Juřík. A David Šaur. Tihle tři pánové si jako jediní z mladší generace hráčů mohou přivlastnit slovo odchovanec Orla. A právě posledně jmenovaného naše redakce vyzpovídala. Věčný smolař rozhodně nepropadá skepsi a navzdory zdravotním problémům myslí pozitivně. „Věřím, že všechno bude v pohodě,“ říká s úsměvem. A už se těší, jak bude válčit společně s dlouholetým spoluhráčem Pavlem Vítkem.

Davide, jak jsi spokojený se sezonou?
Nescházeli jsme se tak, jak by bylo třeba. Ale vše vynahradila dobrá parta, byla tam bojovnost, pár cenných sklapů (např. Holešov). Hodnocení je tedy celkově vzato kladné – udrželi jsme jak 1. okres, tak 2. kraj. Ale přece jenom, cítím menší pachuť například z toho, že jsme se nebyli schopni poskládat na klíčový zápas proti Lopeníku. Je na místě vyzdvihnout přístup Milana Vítka, který několikrát absolvoval utkání s horečkou či jinou nemocí, toho si cením.

Trápilo tě opět velké množství zranění. Jak jsi to po psychické stránce zvládal?
Pomohla mi parta, protože když ti všichni věří, snáz se to překonává. Záda, pásový opar, kolena, všechno bude v pohodě. (smích)

Jak plánuješ trénovat přes prázdniny?
Chci hrávat pravidelně alespoň 1x týdně.

Využiješ i nového robota?
Určitě, dlouho jsem se na něho těšil. Roky jsem křičel, že je potřeba. Teď je konečně tady! (úsměv)

Tréninkový program některých spoluhráčů obsahuje i fyzickou přípravu. Máš něco podobného za lubem i ty?
Já mám stálou přípravu na chatě, kde nosím dříví z lesa (opět smích). No, pokud mi vydrží koleno, tak něco bych zvládnout mohl.

Těšíš se na 1. okres a spoluhráče Pavla Vítka?
No jasně! Je to tradiční spoluhráč, hodně jsme toho spolu zažili. Akorát čtyřhry budou asi rozdělené, každý si vezmem někoho mladého k sobě.

Tvůj spoluhráč Adam Závada před nedávnem odmítl nabídku Fryštáku. Jsi rád, že zůstal?
Samozřejmě jsem rád. Tak se pozná kovaný Orel.

Jak se díváš na situaci v divizi, kde evidentně chybí hráč?
Pokud zůstane zdravé jádro (rozuměj trojice stabilních hráčů), nebude problém. Budou pomáhat i hráči z nižších soutěží, snad se to nějak poskládá.

Tvůj nejoblíbenější úder neze vtipný název „Anča po prdeli.“ Máš nějaký recept, jak jej provést?
Ustoupíš, zavřeš oči, pleskneš to tam a je hotovo. (smích)

David Krejčiřík: Minulá sezona? Až na problémy s koleny povedená

Společně s ostatními kolegy dotáhl Orel do divize. A teď s nimi David Krejčiřík úspěšně zápolí. Loňská čtvrtá příčka je toho jasným důkazem. Další ročník bere se svým typickým nadhledem flegmatiky: „Myslím, že 3 lidi v týmu nám budou stačit,“ směje se. Na druhou stranu i on by jistě uvítal nějakou novou akvizici.

Otázka, která musí přijít. Jak jsi spokojený s uplynulou sezonou?

Minulou sezónu určitě hodnotím z celkového hlediska kladně, přece jenom na první rok v divizi si myslím, že jsme zahráli solidně. Jediné, co mě trápí, jsou vleklé problémy s koleny, ale i tak jsem si tu minulou sezonu užil. A když je navíc člověk v takové partě, jaká je na Orlu, tak ta sezóna nemůže být ani neúspěšná. (úsměv)

Čím to, že jste jako nováčci soutěže dokázali takto prorazit a potrápit ty nejlepší týmy?

Kvalita je kvalita, a tu náš tým opravdu má.

Přemýšlel jsi někdy za dobu, co působíš v Orlu, o změně působiště?
O změně bydliště mnohokrát, ale o změně klubu prakticky ne. A v současné chvíli není třeba cokoliv měnit.

Přesto je veřejným tajemstvím, že nějaké nabídky na stole přistály, je to tak?
Každý rok se někdo snaží přetáhnout mě, to je pravda. Ono když se na to člověk podívá globálně, tak slušných hráčů schopných hrát divizi ve Zlíně prostě není, takže můžeme i v jiných klubech vidět celkem výrazné přesuny hráčů sem a tam.

Vrátíme se ještě na začátek tvého angažmá v Orlu. Když jsi přicházel, napadlo by tě, že to spolu s ostatními dotáhnete až do divize?
Já myslím, že již s tímto cílem jsem tak trošku do Orlu přicházel, ale tehdy to byla ještě dlouho cesta k tomu se do té divize propracovat. De facto až s příchodem Peťi Poláka dostal tento cíl reálné obrysy a bylo jasné, že už se tam dostat prostě musíme. Každopádně mě to těší dvojnásob už z toho hlediska, že jsme si to vybojovali sami.

Odešel Jirka Machara, což znamená o jednoho hráče základní sestavy míň. Jak to vidíš, cítíš nutnost přivést nějakou posilu?
Já myslím, že i tři hráči stačí (směje se). Jen mě bude mrzet, že se bude hrát jen jeden debl a přitom to byla naše velice silná stránka! Ale každopádně, pokud si toto zrovna čte hráč s umem do divize, tak ať se ozve a domluvíme se.

Zůstávám v Orlu, rozhodl se Adam Závada

Za Orel by dýchal, v zápasech je schopný za mužstvo bojovat až do roztrhání těla. Adam Závada dostal nabídku hrát 3. ligu za Fryšták, jenže zůstal věrný svým „barvám“. „Nechci v tom kluky nechat,“ má jasno. Definitivně tak utnul spekulace ohledně jeho další budoucnosti. Minimálně na další rok…

Klasická otázka. Jak hodnotiš uplynulou sezonu?

Z týmového hlediska jako velmi úspěšnou. Coby nováček soutěže jsme obsadili v divizi 4. příčku, což je fantastický úspěch. Před sezonou by to mnoho lidí nejspíš nečekalo.

Další sezona bude asi trochu náročnějši, protože vám schazí hráč do sestavy. Navíc se objevila informace, že jsi dostal nabídku z Fryštáku. Už ses rozhodl, co s další kariérou?

Už to nechci dál protahovat. Příští sezonu zůstávám na Orlu, nabídku Fryštáku jsem definitivně odmítl. I když se přiznám, že rozhodování nebylo úplně snadné. Celou dobu jsem se ovšem klonil k variantě, že budu pokračovat u nás.
Můžeš nám prozradit, co tě v Orlu udrželo?
Asi nebude žádným překvapením, když řeknu, že to je kolektiv. Fantastická parta lidí, která drží při sobě. Je tu David Krejčiřík, který mně hodně pomohl, když jsem se vracel ke stolnímu tenisu po dlouhé pauze a kterého si vážím za jeho přístup. Máme velké problémy s hráči a já bych v tom kluky nerad nechal, svědomí bych neměl čisté, to si nebudeme nic nalhávat. Navíc mám u nás poměrně hodně závazků a kdybych šel pryč, přidělal bych práci mnoha lidem.
Pomalu přejdem k tvé trenérské funkci. Co řikáš na výkon déčka, jehož jsi byl vedoucím?
Těžko se mi to hodnotí, když jsme sestoupili. Paradoxně si myslím, že výkony nebyly špatné, ale bohužel tam byly velké výkyvy. Kluci jsou ještě mladí, mají na to právo, na druhou stranu pomalu nastává doba, kdy už nebudou hájení a
budou to muset vzít na sebe.
A co tréninky těch nejmenších? Máme v Orlu nějaké budoucí nástupce?
(přemýšlí) Abych byl upřímný, ten opravdový zájem není takový, jak bych si přál. Máme velké množství mladých, ale těch hráčů, kteří chtějí něčeho dosáhnout a mají vůli, je jako šafránu. Těm, kteří mají chuť, se snažíme věnovat. Jestli je tam nějaký nástupce, to si netroufám odhadnout. Ale pevně věřím, že ano.
Před nedávnem jsi navázal trenérskou spolupráci s Pepou Novákem, který se od tebe určitě snaží něco naučit. Vidíš v tom nějaký potenciál?
Já jsem strašně rád za každou pomocnou ruku. Pepa je spolehlivý kluk, který mě nenechá ve štychu, když potřebuji zástup. Věřím, že do budoucna se může co do tréninku mladých hodně angažovat.