Anketa o nej backhandový topspin přinesla jasného vítěze i jedno překvapení

Topspin – úder považovaný za královský. Vytočení těla, nápřah a pumelice, nejlépe s co největší vrchní rotací. Kdo z Orla nejlépe ovládá tento důležitý prvek ve hře, bez kterého se v podstatě neobejde žádný z TOP světových hráčů? Pokračujeme topspinem backhandovým.

Jak vznikal žebříček:
Každý hlasující vybral 3 kandidáty, kteří se mu zdáli v dané kategorii jako nejvhodnější. Tyto pak seřadil na první tři příčky. První vybraný kandidát obdržel 5 bodů, druhý 3 body a třetí 1 bod. Celkovým hrubým součtem pak vzniklo konečné pořadí.

Mimo medailové pozice:
Tomáš Doležel – 1 bod
Tomáš Hochfelder – 1 bod
Miroslav Svoboda – 1 bod
Milan Vítek – 4 body
Patrik Výmola – 9 bodů
Zdeněk Klímek – 10 bodů

3. místo – Adam Závada (13 bodů)
Velmi překvapivá volba hlasujících. Hráč, který sice v poslední době na totmto úderu zapracoval a třeba při příjmu servisu jej využívá poměrně hojně, rozhodně se nepovažuje za mistra tohoto úderu. „V oddíle jsou mnohem šikovnější bekhendisti než já,“ uznává sám hráč.

2. místo – Petr Polák (15 bodů)
„Polákovi vždycky do forhandu,“ prohlásil před pár lety jeden z trenérů konkurenčního klubu. Skvělá rozehrávka, schopnost střídat vrchní rotaci s „prázdným“ úderem a obrovská jistota dělají z Petra obávaného soka, před nímž žádná potenciální kořist nemůže zůstat v klidu.

Vítěz – David Krejčiřík (63 bodů)
Když se napřáhne, všem okolo se zatají dech. Při styku čtyřicetimilimetrového nesmyslu s potahem už kolem dokola blikají červené kontrolky. A když to sedne, to aby pak soupeř svou pálku používal jako štít. Jediný, kdo může být v klidu, jsou zvířata, kterým by nezkřivil vlásek, natož aby se snažil dostat je na talíř. „V Mohsově škále tvrdosti je diamant nejtvrdší, jenže Komi má svou vlastní škálu,“ uvedl jeden z hlasujících, který jej jako drtivá většina ostatních bez váhání vysadil na stupínek nejvyšší.

Nejlepší forhandový topspin? Boj o trůn byl vyrovnaný

Topspin – úder považovaný za královský. Vytočení těla, nápřah a pumelice, nejlépe s co největší vrchní rotací. Kdo z Orla nejlépe ovládá tento důležitý prvek ve hře, bez kterého se v podstatě neobejde žádný z TOP světových hráčů? Začínáme topspinem forhandovým.

Jak vznikal žebříček:
Každý hlasující vybral 3 kandidáty, kteří se mu zdáli v dané kategorii jako nejvhodnější. Tyto pak seřadil na první tři příčky. První vybraný kandidát obdržel 5 bodů, druhý 3 body a třetí 1 bod. Celkovým hrubým součtem pak vzniklo konečné pořadí.

Mimo medailové pozice:
David Šaur – 1 bod
Zdeněk Klímek – 1 bod
Tomáš Doležel – 2 body
Josef Novák – 2 body
Iveta Zámečníková – 4 body
Petr Polák – 7 bodů

3. místo – Erik Orság (11 bodů)
Forhandový topspin je zřejmě Erikův nejsilnější úder. Pokud vydrží na nohách a jde proti míčků, má jeho topsin velkou razanci i rotaci. Když má den, umí si vybírat rožky a všichni pavouci jsou na pozoru.

2. místo – David Krejčiřík (46 bodů)
Borec nahánějící hrůzu celému kraji. Když jej soupeř spatří, mnohdy stáhne půlky, v horším případě sahá do tašky pro toaletní papír. Pokud nesklouzne do módu „nechce se mi a je mi vlastně jedno, jak to dopadne, hlavně, že si zahraju“, jeho forhandový topspin (mnohými považován za jeho slabší úder) má takový katapult, že ani Kašíkova pověstná lapačka nestihne mávnout včas.

Vítěz – Adam Závada (61 bodů)
Roky ukazuje, že je typickým produktem nejmenovaného klubu ze zlínské Podvesné, kde ve své době kladli trenéři hlavní důraz právě na tento úder na úkor úderů jiných. Adamův topspin je razantní těžko předvídatelný, takže do poslední chvíle nevíte, kam zamíří. A ta jistota a přesnost… Jen nesmí zapomenout na to, že trefovat míček někde pod stolem už může být pozdě.

Největší kliďas? Kdo jiný než ten nejzkušenější

V minulé anketě jsme představili ty, kteří za hracím stolem příliš nedbají pravidel etikety od mistra noblesy Ladislava Špačka. Tentokrát se zaměříme na ty, jež by nerozhodilo snad ani to, kdyby jim k patám spadl meteorit. Kdo jsou ti šťastlivci mezi námi?

Jak vznikal žebříček:
Každý hlasující vybral 3 kandidáty, kteří se mu zdáli v dané kategorii jako nejvhodnější. Tyto pak seřadil na první tři příčky. První vybraný kandidát obdržel 5 bodů, druhý 3 body a třetí 1 bod. Celkovým hrubým součtem pak vzniklo konečné pořadí.

Mimo medailové pořadí:
Miroslav Svoboda – 1 bod
Ondřej Vavrys – 2 body
David Marek – 3 body
Zdeněk Klímek – 5 bodů
Gabriela Bezděková – 7 bodů
Tomáš Doležel ml. – 11 bodů
David Krejčiřík – 14 bodů
David Veselka – 17 bodů

3. místo – Milan Vítek (23 bodů)
Orelská stálice je přesně tím typem hráče, který přijde ke stolu, odehraje pár setů, podá soupeři ruku a odejde. Kolikrát ani nevnímáte, že jeho zápas skončil. Zkrátka, emoce od něj k vám nedoputují.

2. místo – Josef Novák (26 bodů)
Mimiku obličeje má skrytou za hustými vousy, takže jeho rozpoložení těžko poznáte. Pravdou je, že žádných výlevů se nedopouští, svou hru prožívá spíše vnitřně. Jednouduše: velký muž bez velkých gest.

Vítěz – Petr Polák (43 bodů)
Za svou bezmála 60letou kariéru už ví, že vztek a hněv nejsou vhodným prostředkem k dosažení cíle. Působí dojmem, že si pinec především užívá. Je příkladem správně nastavené mentální stránky, je pokorný a nad věcí. Těžko byste hledali někoho s tak dobrou hlavou. Zasloužený vládce ankety.

Kdo je největším nervákem Orla?

Poklidná a soustředěná hra za stolem. Nadhled. Žádné verbální projevy. Ne, tak tohle rozhodně nejsou vlastnosti, které by níže zmíněným pomohly na vrchol pomyslného žebříčku, který vznikl na základě hlasování hráčů Orla Zlín. Dnes se naopak zaměříme na ty, kteří se toho nebojí a pro nějaké to peprné slovo nejdou daleko a své emoce výrazně neskrývají. Kdo je oním Johnem McEnroem za stolnětenisovým stolem?

Jak vznikal žebříček:
Každý hlasující vybral 3 kandidáty, kteří se mu zdáli v dané kategorii jako nejvhodnější. Tyto pak seřadil na první tři příčky. První vybraný kandidát obdržel 5 bodů, druhý 3 body a třetí 1 bod. Celkovým hrubým součtem pak vzniklo konečné pořadí.

Mimo medailové pořadí:
Miroslav Svoboda – 1 bod
Oldřich Novotný – 3 body
Adam Závada – 4 body
Břetislav Slouka – 4 body
Lukáš Slouka – 4 body
Zbyněk Zelenka – 5 bodů
David Šaur – 5 bodů

3. místo – Erik Orság (10 bodů)
Pro někoho možná trochu překvapivá volba. Nutno podotknout, že za prvními dvěma zaostal o parník. Sám sebe ovšem pasoval za třetího největšího nerváka v Orlu. „V poslední době mi to tak přijde,“ připouští. Místy může působit flegmaticky, ale je znát, že někde uvnitř v něm červíček hlodá. „Je hůře kočírovatelný a často si nedá říct,“ zdůvodnil svou volbu jeden z hlasujících.

2. místo – Kristýna Bezděková (40 bodů)
Drobná a křehká žena, svým agresivním herním stylem ovšem občas připomíná boxera, který chce svému protivníkovi při nejmenším poopravit tvář. V zápasech to někdy vypadá, jako by měla tolik energie, že by z ní Orlovna svítila ještě půl roku.

Vítěz – Patrik Výmola (83 bodů)
Naprosto suverénní vládce ankety. Bouřlivák, který by soupeře nejraději roztrhal na kusy. V civilu pohodový chlapík, za stolem se mění v nekontrolovatelnou šelmu. Kdyby hrací místnosti disponovaly hlukoměry, jistě by trhal rekordy. Kromě toho disponuje celou škálou peprných výrazů, které neváhá použít. Pokud by se za každé takové slovo do kasičky vybrala desetikoruna, nebylo by třeba vybírat příspěvky na provoz.

Ukončení ligových soutěží (ČAST)

Na základě prodloužení nouzového stavu na území České republiky a následně na základě dalších opatření, která nezaručují regulérní dohrání všech soutěží řízených ČAST, Výkonný výbor České asociace stolního tenisu z.s. rozhodl o ukončení všech extraligových a ligových soutěží řízených ČAST ke dni vydání tohoto rozhodnutí.

Celý dokument najdete ZDE

Erikovy pivní pohledy: Jak mi chybí stolní tenis

Již několikátý týden nevím, jaký je to pocit poslat soupeře po lajně. Začínám chodit po bytě a švihat levačkou, jen tak ze zvyku, abych se ujistil, že má můj spin  pořád kvalitní rotaci. Minulý týden jsem při kostění kuřecího masa použil asi všechny ze svých servisů, a při pokusu o vrchní rotaci, jsem málem přišel o část masa svého.

Celou sezónu jsem odehrál tak nějak z povinnosti, ale teď si říkám, že bych klidně radši prohrál 8:10 s nějakým rádoby mužstvem, než abych musel svoji raketu uklidňovat, že si snad ještě někdy zahraje bez roušky, a tím nemyslím podvod. Vážně mě tohle všechno sere stejně, jako když víš, že další ráno musíš jet do Vidčí nebo prohraješ v pátém setu, v situaci, kdy jsi nečekaně celý zápas lepší.

Ale abych to celé nějak shrnul, tak tohle všechno začíná v půlce února tohoto roku, kdy se s Pepim modlíme v hospodě na zimáku ve Zlíně, aby už byl konec sezóny, protože naše forma je na stejné úrovni, jako kvalita hudby na stanici Šlágr TV – starším lidem bez zraku a sluchu se líbí a zbytku je z toho na blití. Sami totiž víme, že naše kvarteto pseudomladých orelských rádoby patriotů na tuhle soutěž nikdy nemělo a nemá. Jediným vítězstvím je Napajedelský odchovanec Herr Komandant, alias Komi, alias pan Krejčiřík. Tenhle borec je jako vítězná zbraň ve válce, rozhodující aspekt ve vytvoření nového života či prostě vegetariánská pomoc neschopným darmošlapům na pokraji pádu ze soutěže. Bez něj bychom nepoznali vítězství, ale také nadávky, proč vůbec tenhle chlapík hraje zmíněnou soutěž.  Takže jsme vlastně tuhle setsakramentsky dlouhou sezónu se štěstím zvládli udržet. Nicméně jsem celou nebyl spokojený, spíš jsem chtěl skončit, respektive si dát velmi dlouhou pauzu. Pinec mě v té době nebavil, tréninky jsem nadobro opustil a zápasy jsem chodil hrávat víceméně jen do počtu. Každopádně jsem pořád jakožto kapitán přinesl nějaký ten bodík a vyhecoval tým. Ke konci sezóny jsem byl rozhodnutý, že nejspíše přijde avizovaná pauza a s tím by nehnulo nic.

Dostávám se tedy k dnešnímu dni, je tady třiadvacátý duben roku 2020. Před zhruba dvěma měsíci by mi tenhle sport nechyběl, protože jsem z něj byl unaven, ale nyní bych dal cokoliv za krásnou prohru v Hluku se zkušenými matadory, Kroměřížskou skoro divizní hru, ohromně čistou hru z Drslavic, urputný zápas ze strany Rožnova, pochybné herní podmínky v Kostelci, krásně malou hernu v Bojkovicích, neukázněný soubor hráčů z Vidčí, neuvěřitelně velkou hernu v Újezdě, pohodáře z Dolního Němčí anebo férové výkony ze strany Morkovic.

Informace k dlouhodobým soutěžím

Na základě vzniklé situace a opatřením, která zavádí Vláda ČR, rozhodl VV ZKSST takto :

– dlouhodobé soutěže mužů (divize, KS I.tř., KS II.tř. sk.A a KS II.tř. sk.B) jsou od 16.3.2020 pozastaveny na dobu neurčitou, včetně dohodnutých předehrávek,

– plánovaný 8.KrBTM, který se měl konat 4.dubna 2020 ve Slavičíně se neuskuteční. O tom, zda bude odehrán v náhradním termínu či budou vyhlášeny výsledky KP jednotlivců mládeže bez náhrady tohoto turnaje, bude rozhodnuto později. V případě, že by se 8.KrBTM neuskutečnil, budou konečné výsledky KP jednotlivců mládeže stanoveny na základě odehraných sedmi turnajů. Vzhledem k tomu, že by bylo odehráno pouze 7, místo osmi turnajů, započitávaly by se pro konečné pořadí místo 5-ti nejlepších výsledků pouze 4. Předání pohárů, medailí a diplomů v jednotlivých kategoriích by se uskutečnilo na začátku příští sezóny před 1.KrBTM

Erikovy pivní pohledy: Jak se udržet v kraji

Po delší odmlce se vracím a posílám svým spíše nečtenářům další rádoby vtipné dílo. Kdysi jsem býval dobrým hráčem okresu, ale dopustil jsem se toho nejhoršího zločinu, který okresní hráč může udělat – postoupil jsem do kraje. Tento článek je vlastně recept na krajskou soutěž a zároveň zhodnocení minulé sezóny. Hned na začátek oznamuji, že postavy uvedené v tomto článku jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná.

Ingredience:

Vegetarián, který má slůně – Krejčiřík

Vedoucí, který vše zařídí – Vítek

Parodie na meteorologa – Šaur

Levák s nikdy nekončící chutí na pivo – Orság

Podle chuti dále:

„Ano, mám 205 cm a jsem vousatý muž“ – Novák

Expert přes šroubky, co má divné příjmení – Hochfelder

Vepřík, který je silně nervózní – Výmola

Postup:

Fakt, že náš tým konečně postoupil do kraje, znamenal několik věcí. Ta první byla fakt, že bychom možná mohli začít trénovat. Zcela nečekaně jsme to nesplnili, a tudíž jsme nastoupili do vyšší soutěže nepřipraveni. Do teď lituji vedoucího, který musel celou sezónu dirigovat partu pivních skautů.

K samotnému receptu:

Každý zápas si žádá trochu jiné ingredience, kupříkladu do Vidčí nemůžete poslat vousatého obra, který se do jejich herny ani nevejde. Vše musí být promyšlené. Celou sezónu byl základ sestavy jasný – Vítek, Šaur, Orság. Alias hodný, hodnější a ošklivý. Trio bylo doplňováno podle citu a dané formy okresními legendami z týmu „D“. Okresní trio je spíše podobno dlouhému, širokému a bystrozrakému.

První zápasy ukázaly, že to není už takový med jako v okrese, dokonce jsem se i zapotil. Nicméně jsme ukazovali, že parta nestolních tenistů dokáže hrát „pop“ v kraji. Po několika zápasech jsme si řekli, že vytáhneme naše eso z rukávu. Tím pomyslným esem byl pan vegetarián, který vyvolává strach v očích soupeřů, už jen když někdo vysloví jeho jméno. Zažil jsem už hodně věcí, chlapa, který pil dvojité borovičky, chlapa který si myslel, že vypije víc piv jako já, ale tohle ještě ne. Nastoupit v týmu s Krejčiříkem je jako když projede nůž máslem.

Zápasy ubíhaly a najednou jsme byli v půlce sezóny. O Vánocích si vedení týmu dokonce pohrávalo s myšlenkou postupu. Nakonec byla zvolena cesta jistoty, a tak jsme hráli, to co jsme chtěli. Na konci sezóny jsme se ocitli na příjemném pátém místě, které znamená, že na postup nemáme a taky nespadneme, tudíž do kraje patříme.

Několik perliček z celé sezóny si samozřejmě nemohu odpustit. Ve Vlčnově je například „anťák“ čistý potah, protože na otázku, jestli tam místní hráč má nějaký podvod, odpověděl, že ne, ačkoliv to pravda nebyla. Dále pak nezapomenutelná cesta do Vidčí, kde lišky dávají dobrou noc, herna je jako kůlnička na dříví a celý kraj si přeje jejich zkázu. A nemůžu si odpustit ani geniální navigaci ze strany Davida Šaura, kdy zákaz vjezdu není překážkou.

Rozloučím se slovy klasika Davida Krejčíříka: „Kraj, to není soutěž“.

Co vás bude kraj stát:

Benzín či naftu

Svačiny nebo zastávky na benzínce

Játra

Chuť žít při nedělním vstávání

Nervy